*1926 – †2017
Plzeňský rodák, muzikant, divadelník a velký světoběžník si v nedalekém Osečku pořídil po roce 2000 krásnou chatu k trvalému bydlení a hned se zapojil do spolupráce s poděbradským divadelním spolkem Jiří. Díky svým zkušenostem, hudebnímu rozhledu a kontaktům byl pro rozvoj spolku velkým přínosem. Po nižším plzeňském gymnáziu soukromě studoval harmonii a kontrapunkt u profesora Karla Janečka. Pak pracoval nejprve jako dirigent v Městském divadle v Plzni, následně deset let v Krušnohorském divadle v Teplicích. Je autorem operet Zvony ze San Diega (inscenována v letech 1960 až 1970 na všech českých i slovenských operetních scénách), Pirátská nevěsta, Nebe za pár tisíc, Hrabě Monte Christo, Moje žena není anděl (úspěšná komedie nejen v Československu, ale i v Maďarsku a Německu. Trinnerovu další tvorbu ve vlasti ukončila v roce 1966 návštěva prezidenta Novotného u egyptského prezidenta Gamala Abdula Násira. Vláda rozhodla, že takovou událost je třeba oslavit i symfonicky. Jenže do krkolomného spojení arabské hudby se slovanskou se žádnému českému skladateli nechtělo a tak to dostal jako úkol nadějný Rudolf Trinner. Odjel na studijní pobyt do Egypta a tam komponoval svou originální suitu Vivat Cairo-Salem Praha. Jenže krátce před příjezdem se dozvěděl, že skladbu musí zkrátit na polovinu, protože program oficiální návštěvy je tak nabitý, že nebude čas si na letišti poslechnout celé dílo. Několik dní před příletem prezidenta Novotného se dozvěděl, že z časových důvodů bude muset přehrát jen základní motiv ze suity, ale když nastal den D, dozvěděl se, že jen oddiriguje československou hymnu. A to byl asi poslední kamínek, který převážil v rozhodnutí zůstat ve světě. Zkušený dirigent a klavírista se za hranicemi neztratil. První tři roky působil jako konferenciér a pianista ve floor-show pro americké vojáky, pak pět let na Kanárských ostrovech, dva roky v kasinu MGM v Las Vegas jako dirigent revue Hollywood Haleluja – a naposledy objel dvakrát zeměkouli na německé výletní lodi jako konferenciér, pianista a Allenunterhalter (všechnobavič). Do vlasti se vrátil až po téměř třiceti letech a ve své tvorbě i aktivní umělecké dráze pokračoval. Poděbrady si zvolil i proto, že tady bydlel jeho dávný kamarád z Krušnohorského divadla Ladislav Zacharník. S poděbradským divadelním spolkem, jehož se stal i řádným členem, se nejprve podílel na hudebním nastudování velmi úspěšné inscenace Fanfán Tulipán s hostujícím Otakarem Brouskem, v Poděbradech také uvedl v režii Hany Zacharníkové svou i zahraničními divadelními prkny prověřené hudební komedie Moje žena není anděl a Drahouškové. Vždy byl vstřícným konzultantem a rádcem všech hudebních pokusů a nejen divadelního spolku. Jako všestranný autor i scénické hudby svým dílem a osobním vkladem přispěl k obohacení kulturního života v Poděbradech. Vydal také dvě knihy Páni, to je rachot a Noty číst a psát za 60 minut. (LL)