*1931 – †2018
Narodil se v Poděbradech v rohové vile blízko tenisu. Vilu navrhnul bratr jeho matky Olgy architekt Vojtěch Kerhart. Otec Josef pocházel ze Zachotína, což byla malá vesnička na Vysočině. Rodina tam vkastnila pole a hostinec. Benjamínek rodiny měl dnes dvě sestry, které se rády ujaly úlohy dobrovolné chůvy. O13 let starší sestra Věra a o deset let starší Olga. Z výstavné vily u tenisu se musela rodina přestěhovat o pár stovek metrů dál do Jiráskovy ulice275, kde bydlela babička Anežka Kerhartová. Byl to důsledek hospodářské krize, která potopila tatínkovo podnikání. Jeho velkoobchod s moukou skončil v platební neschopnosti a výtěžek z prodeje vily byl použitý na úhradu dluhů dodavatelům. Pavel zahájil školní docházku v Poděbradech obklopen spoustou sestřenic a bratranců, se kterými trávil všechny volné chvíle. Měl hudební nadání a hrál velmi dobře na klavír a později i na akordeon. Samozřejmě druhá světová válka ovlivnila život rodiny. Například strýc Jaromír byl uvězněn a později zavražděn v Osvětimi. Přijímací zkoušky na gymnázium byly tehdy i z tělocviku a komise posuzovala, zda má uchazeč árijský původ. Hnědovlasý a zelenooký Pavel prošel a začal studovat na nymburském gymnáziu. Po válce se Třískovi přestěhovali za prací do Liberce, kde Pavel dokončil středoškolské vzdělání. Velký vliv na jeho budoucí úspěšnou profesní kariéru měl jeho hluboký zájem o fyziku a přístrojovou techniku. Po sestavení první krystalky se stal i radioamatérem. Získal i vlastní rozhlasovou licenci v roce 1951, tedy povolení vysílat. Po maturitě začal studovat na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. V roce 1953 založil RNDr. Jiří Mrázek, nadšený radioamatér a propagátor vědy, ionosférické oddělení Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd. A právě tam v roce 1954 po dokončení studia zamířil i další nadšený radioamatér Ing. Pavel Tříska, přestože jeho původní umístěnka po studiu ho nasměrovala do průmyslu, konkrétně do Tesly Hloubětín. V roce 1957 se Pavel oženil se svou kolegyní ze studií Ing. Ludmilou Chlapcovou, která pracovala jako civilní zaměstnanec armády u radaru. Ale po třech letech také přešla do Geofyzikálního ústavu. Manželé si zde dokončili kandidaturu věd a pomáhali při budování ionosférické laboratoře v Panské vsi a později společně adoptovali syna Petra. V roce 1967 po vzniku organizace Interkosmos se ionosférické oddělení zapojilo do vyhodnocování dat z ruských družic. Byl to právě Pavel Tříska, který přišel s myšlenkou vlastní družice. Při předletových zkouškách navrhli a prosadil s kolegou Ing. Vojtou nahradit ocelové závaží, které sloužilo vyvažování osy nosné rakety, jakousi subdružicí stejné hmotnosti a tak vznikl přelomový plán oddělitelného bloku C, kterému důvěrně říkali Cipísek. Cílem bylo do přidruženého objektu dostat co nejvíce měřících přístrojů. Trvalo to pět let, než v roce 1978 odstartovala družice Interkosmos 18 o váze zhruba 1 tuny a spolu s ní i československá družice Magion 1 o hmotnosti 14,5 kg. Organizační schopnosti Ing. Třísky vedly k tomu, že ustál všemožné politické tlaky a dokázal postupně vypouštět další družice řady Magion. Po roce 1989 docházelo k postupnému útlumu programu Interkosmos a po dlouhých jednáních došlo v roce 1994 k přesunu celého ionosférického oddělení do Ústavu fyzika atmosféry Akademie věd. Výzkumný tým po řadě peripetií získal nezbytné granty a řada raket Magion byla provozována až do posledního úspěšného kontaktu 12. července 2002. Pavel Tříska nazývaný otec československé družice Magion získal v roce 1980 státní cenu, v roce cenu Akademie věd ČR, a v roce 2010 Medaili Hlávkovy nadace. Téhož roku obdržel i s manželkou čestné občanství Prahy 4, kde většinu profesního života bydleli. (PT)