*1878 – †1949
Pozdější malířka Julie Trmalová pocházela z významné poděbradské rodiny. Dědeček z matčiny strany, Eduard Hofmann, byl bohatý statkář a poděbradský purkmistr. Julie se narodila v jeho domě na Jiřího náměstí 37, ve vzácné barokní památce připisované architektu Jeanu Baptistu Matheyovi. Juliin otec JUDr. Emanuel Trmal (1830–1914) odvozoval svůj původ od starobylého rytířského rodu Trmalů z Toušic, a také Julie později jako umělkyně užívala rodový predikát. Emanuel Trmal se zabýval advokacií a politikou, byl poslancem Zemského sněmu v městské kurii za obvod Kolín – Kouřim – Poděbrady. V roce 1868 se připojil k signatářům státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Následujícího roku se oženil s Emilií Hofmannovou a z manželství vzešly čtyři děti, synové Zdeněk a Emanuel a dcery Helena a Julie. Rodina žila v Praze na Královských Vinohradech. Syn Emanuel se stal po otci právníkem, dcery vedly na svou dobu nezávislý život, zůstaly svobodné a bezdětné. Helena se věnovala poezii, Julie v sobě objevila výtvarný talent a angažovala se v ženském hnutí. Protože jako žena neměla přístup k akademickému vzdělání, studovala malbu soukromě u akademického malíře Ludvíka Vacátka, žáka Vojtěcha Hynaise. Vacátko se řadí k představitelům dynamické formy české moderny. Proslul jako malíř koní a bitevních scén, spolupracoval například s Luďkem Maroldem na realizaci panoramatu bitvy u Lipan. Julie Trmalová nepřevzala dramatický výraz ani expresivní malířský projev svého učitele. Tíhla více ke klasice, klidné krajině, žánrové a portrétní malbě. V roce 1911 se zúčastnila šesti olejomalbami souborné výstavy českých malířek v Turnově. V květnu 1917 byla mezi šesti ženami, které obeslaly svými díly výstavu Jednoty výtvarných umělců Mánes v Obecním domě v Praze. V té době byla členkou Výtvarného odboru Ústředního spolku českých žen (založen 1916) a pracovala v jeho výboru. Sdružení mělo za cíl propagovat výtvarnou práci žen, umožňovalo svým členkám tvořit ve společném ateliéru a pracovat podle modelu. Uspořádalo dvě výstavy v Praze, jichž se Julie Trmalová účastnila autoportrétem, další olejomalbou a kresbou hrudkou. Když se v roce 1920 odbor osamostatnil jako Kruh výtvarných umělkyň, jméno Trmalové už mezi členkami nenacházíme. Mohlo to souviset s přesídlením umělkyně do rodných Poděbrad. Zde se Julie Trmalová nadále věnovala kresbě a malbě, zachycovala místní krajinu způsobem blízkým impresionismu a tvořila portréty. Polabské muzeum od ní vlastní malou olejomalbu poděbradského zámku z roku 1929 a temperové podobizny T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. Julie Trmalová zemřela v Poděbradech v roce 1949 a je pohřbena na zdejším hřbitově společně s matkou a sestrou Helenou. Zpracováno s přispěním Lenky Kusákové a Veroniky Liptákové. (LS)