TRNKA OTAKAR

800 poděbradských příběhů

*1871 – †1919

Minerální pramen Poděbradky u nádraží, který vytryskl na povrch v roce 1911, nese oficiálně jméno Trnka. Nutno poznamenat, že nejde ani o romantický název po keři, který plodí tmavomodré trnky, ani po slavném výtvarníkovi animátorovi Jiřím Trnkovi. Málokdo ví, že pítko nese jméno po Otakaru Trnkovi, pardubickém rodáku, který to v rakousko-uherské monarchii svou pílí i vzděláním dotáhl až na ministerskou funkci. A v určitý čas se jeho kroky protnuly nejprve s poděbradským rodákem a železničním odborníkem Janem Baštou a zřejmě jeho prostřednictvím i s poděbradským starostou Janem Kvíčalou. Jan Bašta spojil celý svůj profesní život se železnicí, stejně jako Otakar Trnka a tam zřejmě navázali profesně přátelský vztah, který byl později zúročen ve prospěch Poděbrad. Trnka absolvoval nejprve reálku v Pardubicích a potom Českou techniku v Praze a nastoupil do státních služeb a začal působit jako technik na výstavbě železnic v alpských zemích monarchie. V roce 1907 byl povýšen na ministerstvo železnic jako vrchní technický rada a už rok nato přešel na post ředitele státní dráhy jako sekční šéf. Nicméně ambiciózní mladý muž ve vedení státní dráhy dlouho nevydržel, protože v roce 1911 se sám stal členem vlády. Nejprve zastával post ministra veřejných prací ve vládě ministerského předsedy Karla Stürgkha v letech 1911–1916 a ve stejné funkci pokračoval až do roku 2017 ve vládě Heinricha Clam-Martinice. Ta se však musela poroučet už za půlroku, když poprvé ve válečném čase svolala parlament Předlitavska. Na Říšské radě se většina poslanců neněmeckých národností obrátila proti vládě s řadou nesplnitelných národnostních a ideologických požadavků a tak musela 22. června 1917 rezignovat. Nicméně za svou sedmiletou ministerskou dráhu Otakar Trnka pomáhal českému prostředí, jak jen mohl a následně za války ze své ministerské funkce sehrál významnou roli v obraně zájmů českých podnikatelů. Díky jeho intervencím se dařilo přidělovat státní vojenské zakázky českým firmám a zajišťovat jistý podíl státních investic ve prospěch českých oblastí a institucí. Ostatně i proto byl například jmenován čestným měšťanem Plzně a v rodných Pardubicích bylo po něm pojmenováno dnešní Legionářské náměstí a to dokonce dvakrát. Ke změně jména náměstí došlo krátce po vyhlášení Československé republiky a znovu se vrátilo jeho jméno na náměstí v roce 1940, aby bylo po válce definitivně odstraněno. A v Poděbradech byl po ministru Trnkovi pojmenován minerální pramen. Bylo to jistě symbolické, protože svou významnou intervencí pomohl prosadit minerální vodu Poděbradku jako nápoj do zákopů 1. světové války v milionech kusů lahví ročně, čímž zásadně pomohl městu, které v té době vlastnilo lázně, výrazně zlepšit ztrátové hospodaření. S jeho doporučením také na výstavbě poděbradské hydroelektrárny začali od roku 1916 pracovat italští váleční zajatci z nedalekého internačního tábora v Milovicích. Za zásluhy o monarchii byl povýšen jako rytíř řádu Františka Josefa I. do šlechtického stavu, takže mohl užívat nové oslovení svobodný pán Ottokar von Trnka, byl tajný rada Jeho císařského Veličenstva, čestný doktor české techniky v Praze a nositel Řád železné koruny I. třídy. Po vzniku Československa zůstal ve Vídni a zažádal si o československý pas. Noví představitelé Československa o jeho služby příliš nestáli, ač si Otakar Trnka hodně silně věřil, že by mohl být ministrem železnic, nebo přinejmenším sekčním šéfem tamtéž. Tomu však hodně bránila jeho minulá vládní prorakouská angažovanost, a právě proto také déle než půl roku čekal na vydání československého pasu. K tomu došlo až 25. června 1919 a týž den dostal jmenovací dekret na pozici ředitele Dunajské paroplavební společnosti v Bratislavě. Nicméně ten samý den, došlo ve Vídni k tragické události. V pozdních večerních hodinách chtěl exministr přejít na Okružní třídě na druhý chodník, jenže na silnici ho srazil poštovní elektromobil. Trnka uviděl vůz až z bezprostřední blízkosti, zazmatkoval, zakopl a spadl tak nešťastně, že se dostal hlavou mezi kola automobilu a okraje chodníku. Krátce nato zranění podlehl. (LL)