*1948
Sklářský výtvarník, malíř, sochař, designér a pedagog Pavel Trnka se narodil v Poděbradech. Po absolvování základní školy (1963) odešel do Železného Brodu na Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou, kde jeho uměleckou budoucnost zásadním způsobem ovlivnilo v tomto roce setkání s obrazy Františka Kupky. Jako patnáctiletý v Dobrušce navštívil vzpomínkovou výstavu, kterou zorganizovala paní Kupková. Soustředila tam obrazy od realistických začátků až k abstrakci dvacátých let. Ty Pavla Trnku fascinovaly jednak svou technickou dokonalostí a jednak obrovskou energií, kterou vyzařovaly. Tam si uvědomil, že lze vložit i do jednoduché geometrické kompozice nezměrnou energii. Ostatně i v obrazech, které později vytvářel paralelně se skleněnými plastikami, se Pavel Trnka přihlásil ke geometrické abstrakci. Po maturitě (1967) pokračoval ve studiu na Umělecko-průmyslové škole v Praze, v ateliéru skla u prof. Stanislava Libenského (1967–1973). V dalších letech se věnoval umělecké tvorbě (členem sdružení Umělecká beseda) a také pedagogické práci. V letech 1974–1976, 1996–1997 a 1997–2000 vedl experimentální výuku na základní škole a Základní umělecké škole v Praze a v letech 2000–2004 působil jako učitel designu, kreslení a modelování na Střední umělecko-průmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově. Asi nejzajímavější učitelskou nabídku dostal z Japonska. Tady působil čtyři roky jako profesor sklářské techniky na Toyama City Institute of Glass Art (2004–2008). Hned nato (2008) využil možnosti vést sklářský workshop ve Španělsku, na Real Fábrika de Cristales de la Grania v San Idelfonso. Zejména pobyt v Japonsku výrazně ovlivnil Trnkovu vlastní uměleckou tvorbu, ve které se promítá japonská filozofie a specifický japonský pohled na přírodu. Pavel Trnka pracuje v různých výtvarných oborech (kresba, malba, design, multimédia) a často je propojuje. Vedle čistého umění se věnuje také návrhům pro výrobce skla a pro designérská studia nebo pro architektonické ateliéry. Jehovýtvarné a sklářské dílo je součástí mnoha domácích i zahraničních muzeí a galerií, bylo prezentováno na četných výstavách (Evropa, Amerika, Japonsko) a získalo řadu ocenění. Je sice vnímán jako sklářský výtvarník, ale znalci o něm hovoří spíš jako o sochaři, který si za materiál ke své prostorové tvorbě zvolil sklo. Zvolil si je právě pro jeho schopnost vést světlo. A právě v práci s paprskem světla ve skleněném objektu spočívá jeho mistrovství. Ve stopách svého otce pokračují i Trnkovi synové Lukáš (*1978) a Ondřej (*1981), narození již v Praze, oba vystudovaní grafičtí designéři a výtvarníci. Roku 2023 bylo na pražských Petřinách v Galerii Makrokoule možno navštívit společnou výstavu všech třech umělců „Synové světla 3T“. Jejich kresby, malby, sochy a instalace prozrazují vzácnou symbiózu nevšedních talentů. (LK,LL)