*1962 – †2012
Poděbradský hudebník, písničkář, člen Divadelního spolku Jiří a Bard Leopard Poděbradský (jak sám sebe pojmenoval). Do povědomí nejen poděbradské veřejnosti se dostal jako organizátor nezapomenutelných čtyřiadvacetihodinových non-stop čtení k výročí sametové revoluce. Sám se jich účastnil a jako dokonalý imitátor Petra Nárožného bavil příběhy o Machovi a Šebestové. Tuto akci pořádal téměř pravidelně, v devadesátých letech ještě ve vestibulu České pojišťovny v Poděbradech, později v Divadle Na Kovárně. Dokázal zajistit nejen hudební produkce, ochutnávku čaje a kávy, ale nad ránem i čerstvé pečivo z pekárny pana Svobody. A co nepokryla dotace od Městského úřadu Poděbrad, zafinancoval sám. Martin byl nadšený písničkář a spokojený, rozevlátý bohém. Jeho písničky vždycky odvážně odrážely dobu, ve které byly stvořeny. Sametové revoluce se zúčastnil v Poděbradech velmi aktivně jako písničkář v kapele spolu s Janem Kubínem. Měl zvláštní smysl pro humor, který zakomponoval do řady svých písniček, včetně svých oblíbených aforismů. Jako velký exhibicionista miloval být středem pozornosti. Od osmdesátých let byl členem Divadelního spolku Jiří. Jak vzpomínal jeden ze členů souboru (Milan Hercik), Martin se nikdy nezatěžoval nějakými termíny zkoušek nebo představení nebo učením divadelních textů, to pro něj nebylo. On žil divadlo takovým živočišným způsobem, prostě dělal kumšt podle toho, jak to cítil on sám. Při každém setkání s kolegy herci přidal několik svých aforismů. A podobně to bylo s hudbou. Na heligonku se naučil hrát jako samouk. Získal i licenci na muzicírování na Karlově mostě: „Představte si, udělal jsem konkurz a můžu oficiálně hrát na Karlově mostě,“ smál se. A právě hraní na helingonku ho dostávalo z depresí, které ho několik let tížily. Sám si také zvolil stylový kostým a poutal pozornost nejen svou produkcí, ale i vizáží. Některé nahrávky lze stále vidět v několika videích na youtube. Od dětských let se zabýval elektrickými přístroji. Ještě ve školních letech sestrojil vlastní telefonické spojení se spolužákem přes čtyři domovní bloky. Práce s elektrickými přístroji se stala i jeho zaměstnáním a byl autorem několika úspěšných vynálezů. Vyrobil speciální elektronický přístroj na vyhledávání různých vedení ve zdi a měřicí přístroj na testování vodoměrů. Mezi až pábitelské nápady patřil jeho návrh vybudovat mezi odstavenými stožáry poděbradské radiostanice lanovku jako atrakci pro turisty. Se svým bratrem, historikem Petrem Váchou pracoval na analýze zvuku zvonů. Společně provedli několik měření, pro něž bylo nutno vynést přístroje do věže. Dostal zadání vytvořit měřicí přístroj jednoduše přenosný, zůstalo však jen u prototypu, který se již nepodařilo zdokonalit. Zemřel při autonehodě u Obědovic na cestě z Hradce Králové do Poděbrad. (ES)