*1958
Rodák z Nové Vsi u Městce Králové. Jak s nadsázkou Vladimír dodává, jeho dětství připomínalo humoristický román Karla Poláčka – Bylo nás pět. S partou kluků a děvčat běhal venku, stavěli bunkry, hráli volejbal a fotbal. Děti musely ovšem doma také pomáhat na rodinném záhumenkovém hospodářství. Rodiče Vladimír a Jaroslava pracovali v zemědělství. Po základní škole v malotřídkách sousedních vesnic se Vladimír rozhodl jít ve stopách sestry na gymnázium v Poděbradech, aniž tušil, jak zásadně toto rozhodnutí nasměruje jeho život. Humanitní zaměření gymnázia, vynikající kolektiv profesorů zapálených pro svůj obor i celková atmosféra lázeňského města, do jisté míry výjimečná v sedmdesátých letech, dokázaly totiž formovat směřování jak profesní, tak zájmové. Ke gymnaziálním letům a Poděbradům se váže Vladimírovi ještě jedna vzpomínka. Nosí ji celý život na ruce. Vladimírovi během studia v sedmnácti letech zemřel otec. Jeho matka pak po nějaké době vyjela s Vladimírem do Poděbrad, a aniž mu řekla svůj záměr, zamířili do malého zlatnictví v blízkosti náměstí Jiřího z Poděbrad. Koupila tam prstem s iniciálami otce i Vladimíra a stručně řekla: „A ten teď budeš nosit“. Vladimírova reakce byla očekávaná. Nosit prsten se mu jako klukovi vůbec nechtělo. Nicméně matka byla nekompromisní… Prsten Vladimír nosí celý život a připomíná mu denně nejen rodinnou vazbu ale i onen moment na poděbradském náměstí. Po maturitě na gymnáziu v Poděbradech v roce 1977 se Vladimír, zcela zásadně ovlivněn svými profesory chemie a biologie Mikyškou a Čihulou, rozhodl pro studium na Lékařské fakultě hygienické Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1983. Po absolvování základní vojenské služby a předatestační praxi nastoupil v roce 1985 na Okresní hygienickou stanici v Liberci. Po několika atestacích v oboru se stal v roce 1991 nejprve ředitelem OHS Liberec a v roce 2001 ředitelem Krajské hygienické stanice Libereckého kraje. Mimo běžné epidemiologické práce zaváděl nové metody práce jako hodnocení zdravotního rizika (HIA), nové laboratorní a vyšetřovací metody, monitoring zdravotního stavu včetně vydávání pravidelných zpráv o zdraví a ve spolupráci s krajem pak stanovení a realizace zdravotní politiky kraje. Založil i tradici libereckých konferencí zaměřených na prevenci – vzniklo tak 20 ročníků celostátních i mezinárodních konferencí, které znamenaly posílení odbornosti práce a byly základem projektů, které ovlivnily zdraví obyvatel (školní stravování, podpora zdraví na pracovištích, rozšíření metod primární prevence v praxi praktických lékařů). Konference také znamenaly prestiž pro KHS Liberec nejen v rámci okresu a kraje, ale i celostátně a mezinárodně. Přinesly i seznámení se spoustou inspirativních lidí, se kterými pak mohl Vladimír spolupracovat celý život (jedním z nich byl i pozdější ministr zdravotnictví Heger). O jedenáct let později, v roce 2012, byl MUDr. Vladimír Valenta Ph.D. právě na návrh ministra zdravotnictví Leoše Hegera jmenován vládou hlavním hygienikem České republiky a náměstkem ministra zdravotnictví. Dr. Valenta vypracoval se svým týmem novou Koncepci hygienické služby, která byla přijata vládními i odbornými institucemi a stabilizoval systém hygienické služby. Připravil a realizoval implementaci programu WHO Zdraví 2020, a to přípravou Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí, která byla schválena Vládou ČR i Poslaneckou sněmovnou PČR. Kromě realizace konkrétních preventivních aktivit byla jejím zpracováním splněna podmínka ze strany EU a bylo tak možno čerpat finanční prostředky z ESIF pro celé české zdravotnictví v letech 2015–2022. Po čtyřletém pobytu ve funkci se už ale nepřihlásil do výběrového řízení podle nového služebního zákona a v roce 2016 se vrátil na ředitelské místo v Liberci. Během své profesní kariéry řešil řadu krizových situací, při nichž bylo ohroženo veřejné zdraví a bohužel i umírali lidé. Jednalo se například o epidemie žloutenky či spalniček, následky povodní v Libereckém kraji i v celé ČR, hrozbu antraxových dopisů, rozšíření nebezpečné eboly a MERSu, celostátní metanolovou kauzu (druhá největší na světě) a naposledy pandemii Covidu-19. Všemi těmi situacemi, ať už za pracovním stolem, v laboratoři, přímo v terénu či v podzemí hermeticky uzavřeného bunkru HZS se prolínalo zhodnocení zdravotního rizika, rozhodnutí o opatřeních, jejich prosazení na odborné i politické úrovni a vyhodnocení efektu. V roce 2022 obdržel ocenění Pocta hejtmana Libereckého kraje za mimořádný přínos v oblasti veřejného zdraví a zdravotní politiky. Je také držitelem medailí Generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky Za zásluhy o bezpečnost a řady dalších ocenění. Kromě práce hygienika se Vladimír Valenta věnoval také pedagogické činnosti. Vyučoval na Střední zdravotnické škole v Liberci, na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a byl odborným asistentem i proděkanem na Fakultě zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci. V osobním životě se spolu s manželkou radují ze dvou dcer a vnoučat, cestování, či z krásného podhorského kraje, kam Vladimíra zavál z rodného a rovného Polabí osud jménem Jarmila za svobodna Babcová ze Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou. Vladimír Valenta se věnuje i poezii, kterou také píše, stejně jako písňové texty. V roce 2018 mu vyšla básnická sbírka Pouštění žilou. A právě poezie je svým způsobem i poutem k Poděbradům. Vladimíra Valentu zde na gymnáziu profesoři Klouček a Pešková svým osobním zápalem přivedli blíže k literatuře. Svou roli sehrál ale i čas trávený četbou na lavičce v krásných poděbradských parcích při čekání na autobus do Nové Vsi. (TS)