*1957
Rodačka z Kolína, absolventka tamního gymnázia a následně Pedagogické fakulty UK v Praze, obor český jazyk, občanská nauka. Tatínek Josef Černovský (1924–1974) společně se svými rodiči byl až do roku 1946 spolumajitel malé vesnické pekárny ve Třech Dvorech u Kolína, po roce 1949 se stal dělníkem v kolínské zálabské pekárně. Maminka Drahomíra (*1931) se zase narodila do rodiny majitele obchodu se smíšeným zbožím, kde pracovala jako obchodní příručí. Po znárodnění našla zaměstnání jako dělnice v národním podniku Frigera Kolín, kde se vyráběla nejrůznější chladicí zařízení. Ladislava Černovská, provdaná Doležalová, se v roce 1976 stala matkou syna Ladislava, který v současnosti je podnikatel. Po mateřské dovolené nastoupila do národního podniku Frigera Kolín, pracovala nejprve v administrativě, později se stala vychovatelkou na učňovském středisku. Manželství po dvou letech skončilo. V roce 1986 nastoupila jako učitelka českého jazyka do tehdejšího středního odborného učiliště v Poděbradech, kde byl ředitelem Petr Kokojan, a protože se dobře zapracovala, v roce 1998 vystřídala kolegyni Zdenku Průšovou ve funkci zástupkyně ředitelky školy v oblasti teoretické výuky. Současně si rozšířila aprobaci o německý jazyk a ruštinu. V roce 2005 odešel do důchodu dlouholetý ředitel školy Mgr. Petr Kokojan a v čele školy ho nahradila Ing. Helena Klimešová. Ta využila schopností a zkušeností zástupkyně ředitele Mgr. Ladislavy Vaňkové a společně vytvořily tým, který vydržel bezmála dvacet let až do doby, kdy paní Vaňková požádala o uvolnění z funkce, ale se školou jako pedagog zůstala ve spojení i nadále. Stále vyučuje český a německý jazyk u nástavbového studia. V roce 2009 uzavřela manželství s dlouholetým partnerem MUDr. Jiřím Vaňkem. Na svém pracovišti se blíží už k nepřetržitým čtyřiceti letům. S ohledem na stále vzrůstající nároky na pedagogy je to úctyhodná pracovní věrnost a výdrž. Za svého působení dovedla k maturitní zkoušce stovky žáků, kteří na ni vděčně vzpomínají i dlouhá léta po ukončení studia na škole. Sama vychovala jednoho syna a v současné době si užívá více své dva vnuky a stále se věnuje sportu. Lyžuje (miluje Dolomity), cyklistiku (nejraději v okolí Třeboně) a splnil se jí sen. Je majitelkou elektrického skútru Vespa, se kterým si to drandí nejen po Poděbradech a dokazuje, že životní energie ji stále neopouští. V roce 2022 byla navržena do celostátní soutěže o nejlepšího zástupce školy Zlatá karabina a tuto soutěž vyhrála. Za její lidský přístup ke kolegům a žákům, elán, nadšení, radost, smysl pro humor i obrovskou pracovní zkušenost a za dlouholetou obětavou pedagogickou práci jí byl předán Pamětní list starosty města u příležitosti Dne Poděbrad. Ladislavu Vaňkovou nejlépe vystihují slova ředitelky školy a kolegyně Ing. Klimešové: „ … je solí školy, hraje hru života poctivě a otevřeně, je milá, přátelská, přímočará a spravedlivá, svou práci má ráda a vkládá do ní své srdce… a to je to, co ji dělá výjimečnou, a přitom tak obyčejnou.“ (HK)