*1852 – †1916
Je to s podivem, ale významný český elektrotechnik, který z Polabí odešel podnikat do Prahy, se ztratil z očí natolik dokonale, že netušíme, ani kde je pohřben. Narodil se v Kluku u Poděbrad do kalvinistické rodiny Antonína Vejtruby, syna chalupníka Matěje Vejtruby a Kristýny Janatové, dcery poděbradského hodináře Václava Janaty. Vyučil se optikem ve Vídni a roku 1878 založil v Praze na Malém náměstí firmu s názvem J. Vejtruba, ústav na stavbu hromosvodů a telegrafů, uváděný jako první elektrotechnický koncesiovaný elektrozávod v Praze. Mimo jiné se také zabýval výrobou a prodejem optických zařízení jako byly dalekohledy, divadelní kukátka, ale především se zaměřoval na prodej, opravu a výrobu telefonů a telegrafů, stejně jako na stavbu telefonních a telegrafních sítí. V původním oboru hromosvodů mu nekale konkuroval jmenovec Karel Vejtruba. Ten rovněž vlastnil továrnu na hromosvody v Královské ulici v pražském Karlín, a podnikatelé spolu vedli časté konkurenční spory. Proto se Josef velmi rychle přeorientoval na úspěšně se rozvíjející obor a tím byly telefony a telegrafy. Firma Josefa Vejtruby se roku 1882 podílela na vzniku první telefonní centrály v Praze, v tzv. Richtrově domě v sousedství na Malém staroměstském náměstí. Tu tam zřídila společnost Pražské podnikatelství pro telefony vedená Janem Palackým, což byl syn historika Františka Palackého. V prvních dnech sloužila centrála pouhým 10 až 13 majitelům telefonů, po několika měsících však již jich bylo 98. Palackého společnost se však koncese na prosperující ústřednu neprozíravě zbavila již po dvou letech provozu a licenci převzala britská telekomunikační firma Telephone, která však i nadále využívala subdodávek osvědčené firmy Josef Vejtruba a syn. V roce 1889 bylo z Richtrova domu navázáno telefonní spojení Prahy s Vídní. Být připojen na síť v té době nebylo lacinou záležitostí. Abonenti hradili nejen délku hovoru, ale také zřízení a pronájem stanice. Museli zaplatit též takzvané převodné za připojení k síti. K seznamu výdajů přibývalo také tzv. dálkovné, tedy taxa za vzdálenost vedení. Na účtu se objevovaly i položky za propojení každého hovoru. Cena několikaminutového klábosení či obchodního jednání se tak mohla vyšplhat až na několik korun, tedy na cenu oběda v lacinější restauraci. V každém případě to byl velmi dobrý byznys, na kterém se firma Josefa Vejtruby podílela. Když v roce 1892 telefonní síť převzal od soukromé společnosti c. a k. Poštovní úřad, už existovalo v Praze 1051 stanic. Telefonní centrála vedle Vejtrubů byla roku 1902 zrušena a v rámci centralizace pražského vedení přesunuta do budovy hlavní pošty v Jindřišské ulici. Není bez zajímavosti, že Vejtrubova firma zde udávala jedno ze svých sídel i prodejnu. Místo původní instalace hromosvodů se Vejtruba spolu s pražskou firmou firmy Allmer & Zöllinger úspěšně podílel na budování prvních telegrafních a telefonních sítí v Praze. Už v roce 1869 se oženil s Rosalií rozenou Růžičkovou (†1914) a společně měli dva syny Josefa, Rudolfa a dceru Růženu Kristinu. Třebaže prvorozený syn Josef vystudoval obor stavby strojů na technické vysoké škole, propadl stejně jako bratr tehdy novému módnímu sportu velocipédistice a podnikání firmy v roce 1898 s otcem rozšířili ještě o malou továrnu na výrobu velocipédů v pražské Kostečné ulici a ve firemním domě poblíž Staroměstského náměstí své jednostopé výrobky také úspěšně prodávali. Druhorozený Rudolf (1883–1951) se závodění na velocipédech zpočátku dokonce věnoval velmi aktivně a v roce 1901 přivezl do Čech historicky první stříbrnou medaili z mistrovství světa v dráhovém sprintu. Technicky talentovaný otec se postupně vzdaloval podnikání a odpovědnost za firmu a předal prvorozenému synovi. Sám se víc zaměřil na teorii optiky a zrakové vady, o čem později vydal i několik odborných publikací. Firma se záběrem od telefonů přes optické přístroje až po velocipédy se úspěšně rozrůstala a v Praze zřídila další pobočky na národní třídě a v Karlíně. V roce 1913 Josef Vejtruba starší předal firmu prvorozenému synovi a definitivně se s manželkou odstěhoval z Prahy neznámo kam. (LL)