*1876 – †1948
Poděbrady jsou proslulé nádherným parkem, stejně jako třeba zase Pardubice dostihovou dráhou. Ale vždycky někdo musel stát na začátku každého díla, které se postupem času stalo výkladní skříní města. Když kníže Hohenlohe rozhodl, že ze staré panské stodoly a části ovocného sadu Dřevnice vznikne lázeňská budova (dnešní Letní lázně), jako muž světa znalý věděl, že součástí nového lázeňského pavilonu musí být i nějaký parčík určený pro nové lázeňské hosty. Z aristokratických kontaktů v regionu věděl, že majitel nedalekého zámku v Molitorově a říšský poslanec Hubert Veselý (kandidující i za Poděbrady) má syna, který se s úspěchem věnuje zahradničení a ovocnářství. A tak tvůrcem a zakladatelem prvního poděbradského lázeňského parku s dřevěným altánem nad pramenem Chariclea se stal Jaroslav Veselý. Následující rok se parčík i s malým pavilonkem pro pořádání nedělních koncertů rozšířil na protější straně Knížecích, dnes Letních lázní. Jaroslav Veselý získal vzdělání na zemědělské akademii v Táboře a na Univerzitě Martina Luthera v Halle. Od klasického zahradničení se velmi rychle přeorientoval na ovocnářství a postupně se stal významným producentem ovoce. Byl předsedou Československé ovocnické jednoty, Svazu československých školkařů a Svazu potravinářského průmyslu. A zřejmě proto, že Dřevnice byla plná starých ovocných stromů, byl poděbradskou knížecí kanceláří osloven právě Jaroslav Veselý. Ale to se už v Poděbradech objevil architekt a pozdější uznávaný urbanista František Janda (1886–1956), který ve čtyřiadvaceti letech navrhl první variantu rozšíření lázní, se kterou po převzetí lázeňské společnosti městem Poděbrady vyhrál v roce 1910 soutěž na nové lázeňské budovy, kterými jsou téměř symetrické pavilony kavárny a kongresového centra. Kníže zpočátku neměl zájem výrazně investovat do nových lázní, proto oslovil začínajícího projektanta. Zřejmě chtěl ušetřit, ale nakonec se ukázalo, že šlo o šťastné rozhodnutí. Následně už pod správou města talentovaný architekt a urbanista spojil s Poděbrady řadu svých prací a dodnes centrum lázní podél kolonády respektuje jeho urbanistickou vizi, když k prvnímu Veselého lázeňskému palouku připojil další 4 hektary panské Dřevnice. A protože se osvědčil, jako urbanista vytvořil regulační plán pro lázeňské centrum směrem k železnici (z roku 1924), které navázal na rozsáhlé parkové plochy mezi Skupicí, radiostanicí, Labem a Oborou. Navrhl také jejich propojení do ucelené lázeňské struktury. V regulačním plánu z roku 1924 řešil integraci hlavních parkových částí, promenád a městské zeleně jako součást lázeňského centra. Bouřlivý rozvoj lázeňství v třicátých letech minulého století vyvolal potřebu nabídnout rychle rostoucímu počtu lázeňských hostů nové prostory k léčbě i odpočinku. A tak došlo k rozšíření lázeňského parku severním směrem podle plánů architekta Jandy až k průčelí budovy nového nádraží z roku 1932. Pro realizaci této části parku se lázeňská společnost obrátila opět na Jaroslava Veselého, který se v té době vedle ovocnářské sekce zavedl také jako uznávaný odborník v oblasti zahradní a parkové architektury. Tuto část parku, na rozdíl od té z dvacátých let, která navíc respektovala původní ovocné sady, navrhl v přísně geometrickém stylu francouzských zahrad. Možná v Poděbradech získal i první relevantní zkušenosti s parkovými úpravami. Samozřejmě v té době bylo třeba revitalizovat i původní část parku směrem k náměstí a o to se postaral ve stylu romantizujícího anglického parku architekt Bohumil Ducháč Vyskočil. V duchu tehdejší módy projektant zachoval poblíž dnešní ulice Na Valech i malou japonskou zahradu z počátku třicátých let. Jejím autorem byl obdivovatel japonské kultury František Kaiser. Narodil se v roce 1893 v Ústí nad Labem a do Poděbrad přišel v roce 1928, byl zde zaměstnán jako lázeňský strojmistr. Vzorem pro jeho realizaci se stal chrám Niten-mon v Niku, pagoda a brána torii ze svatyně Itsukušima u ostrova Mijadžima. Zahrada měla takový úspěch, že se pan Kaiser v roce 1936 přestěhoval na výzvu do Luhačovic, kde s podporou vedení lázní vysadil ještě mnohem větší japonskou zahradu u vily Jestřabí. Koncem šedesátých letech došlo v Poděbradech k největším zásahům do původních dřevin i Jandovy koncepce. A v prvním desetiletí 21. století se další obnovy poděbradského parku ujal zahradní architekt Ing. Tomáš Jiránek. (LL)