*???? – †1427
Ještě před pár lety o otci Jiřího z Poděbrad Viktorinovi nikdo ani na okamžik nezapochyboval, že skutečně počal svého syna Jiřího jako šestnáctiletý adolescent a že zemřel jako respektovaný hrdina ve věku pouhých dvaceti čtyř let. Jenže postupem času se ukázalo, že něco v časové posloupnosti do sebe nezapadá. A tak jako nemáme absolutní jistotu ve jméně matky pozdějšího krále, tak historici pro změnu stále bádají, ve kterém roce jeho otec vlastně přišel na svět. Ukazuje se, že jediný pramen, od nějž po celá staletí byl odvíjen věk otce pozdějšího krále, vychází pouze ze zápisu z Menší kroniky žďárského kláštera. Neznámý autor datum narození uvedl římskými číslicemi, takže snadno mohlo jít o chybu písaře. Je velmi nepravděpodobné, že by už v sedmnácti letech patřil k respektovaným hejtmanům husitských vojsk u Vyšehradu, kde měl být zástupcem hlavního velitele Hynka Krušiny z Lichtenburka. Navíc po vítězné bitvě tento nezkušený „holobrádek“ byl dokonce pasován na rytíře, přičemž stejné pocty se legendárnímu vojevůdci Janu Žižkovi dostalo až dva roky na to. Existuje jen minimum informací o jeho soukromém životě a tak u něj lze jen tápat. První písemná zmínka o Viktorínovi pochází z roku 1417. Viktorín stejně jako další příslušníci jeho rodu se někdy uváděl s příjmením Boček, což bylo u Kunštátů oblíbené jméno po jednom ze zakladatelů. Po svém otci zdědil jako svůj sídelní hrad Litice, patřil k uznávaným válečníkům a v husitské revoluci udělal opravdu bleskovou kariéru. V roce 1421 byl zvolen pražským vojenským hejtmanem, což byla nejen vojenská ale i politická funkce. Jenže se neshodl s ostatními často intrikujícími hejtmany a tak se stáhl za bratrem Hynkem na Poděbrady. V letech 1423 a 1424 opakovaně doprovázel Viktorin Jana Žižku při jeho tažení na Moravu, kde měli Kunštáti své četné majetky. Byl také u Žižkova úmrtního lože v Přibyslavi, kde prý mu umírající válečník věnoval svůj meč s poručením, aby byl jeho předním pokračovatelem. V jeho testamentu je Viktorin z Poděbrad jmenován na prvním místě mezi hejtmany a teprve za ním jsou hejtman táborský a pražský Jan Hvězda z Vicemilic a pozdější vrchní hejtman sirotčího vojska Kuneš z Bělovic. Se svým bratrem Hynkem se Vikorin zúčastnil řady vítězných bitev. Osudovou se mu stala 16. července 1426 legendární vítězná bitva u Ústí nad Labem, kde se naposledy setkali bratři Boček, Hynek a Viktorin. Tam údajně Viktorin utrpěl blíže nespecifikované vážné zranění, kterému půl roku na to 1. ledna 1427 podlehl v Pardubicích. V té době už byl krátce jediným majitelem Poděbrad, které zdědil po bezdětném bratru Hynkovi. Ten zahynul 16. října 1426 před nymburskými hradbami. Pokud by se měl Viktorin skutečně narodit v roce 1403, bylo by to 26 let po první zmínce o otcově manželce Elišce, navíc další dva Viktorinovi bratři by měli být téměř o dvacet let starší a to je krajně nepravděpodobné. Stejná nejistota se samozřejmě týká i Jiřího matky, zda to byla urozená Anna z Vartenberka, o níž jinak historické anály zcela mlčí, nebo neznámá Viktorinova milenka, která ani nemusela patřit do šlechtického stavu a se kterou zcela jistě nebyl sezdán. Ale ona žena dala Viktorinovi mužského dědice, kterého ostatní bezdětní bratři neměli a kterého mocný rod v nejistých časech tak moc potřeboval. Viktorin z Poděbrad byl velká a historií stále nedoceněná vůdčí osobnost husitských vojsk. Vedle syna Jiřího měl mít ještě tři dcery, pravděpodobně s jinými matkami. To všechno se opravdu jen těžko dalo zvládnout za pouhých 24 let z velké části navíc naplněných válčením a polním tažením. (LL)