*1971
Rodák z Kolína, přesto dětství i první vzpomínky až do raného mládí má spojené s Libicí nad Cidlinou, kde chodil do školy, poznával krajinu kolem soutoku Cidliny a Labe a kde se zrodil jeho celoživotní vztah k historii a lidové kultuře Polabí. Poděbrady vstoupily do jeho života poprvé v dospívání, když studoval na zdejším gymnáziu. Zpočátku to bylo jen město, kam denně dojížděl, postupně se však stalo místem, které významně ovlivnilo jeho další směřování a přivedlo jej k muzejnictví a regionální historii. Po maturitě pracoval ve skanzenu, Muzeu lidových staveb, v Kouřimi při Regionálním muzeu v Kolíně, což ještě posílilo jeho zájem o lidovou architekturu a tradiční kulturu. Následovala práce ve Vojenském historickém ústavu v Praze a zároveň dálkové studium etnologie na Filozofické fakultě UK, které završil v roce 1995. Tématem jeho magisterské i pozdější rigorózní práce (2006) byla obecní samospráva. V roce 1993 nastoupil do Polabského muzea, kde postupně působil v pobočkách v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem a Vlastivědném muzeu v Nymburce, a od roku 1998 v Poděbradech. V srpnu 1999 byl pověřen řízením instituce a v prosinci 2000 jmenován jejím ředitelem. Právě zde se začal odvíjet příběh řady významných proměn, které dodnes určují tvář muzejnictví v regionu. Pod jeho vedením byla modernizována či nově koncipována většina objektů Polabského muzea a vznikly zde odborně propracované expozice. K nejvýznamnějším projektům patří rekonstrukce hlavní budovy muzea v Poděbradech (2010), kompletní obnova expozice Památníku krále Jiřího z Poděbrad na zámku včetně restaurování unikátních nástěnných maleb z poloviny 15. století (2014) a rozšíření areálu skanzenu Polabského národopisného muzea v Přerově nad Labem, při němž vzniklo několik vědeckých rekonstrukcí objektů lidové architektury a byla přenesena památkově chráněná chalupa (2015). Ve spolupráci s městem Lysá nad Labem byla téhož roku dokončena rekonstrukce Muzea Bedřicha Hrozného, která výrazně rozšířila jeho expoziční plochu. Významným milníkem bylo i získání centrálního depozitáře v Sadské (2012), který zásadně zkvalitnil péči o rozsáhlý sbírkový fond. V roce 2022 převzalo muzeum do své správy Hrabalovu chatu v Kersku, která byla po citlivé obnově v roce 2024 otevřena jako tzv. house museum. V roce 2025 pak vyvrcholila téměř šestiletá rekonstrukce Vlastivědného muzea v Nymburce, jež dnes nabízí moderní a velkoryse pojatou expozici. Přestože vede rozsáhlou instituci, neztratil blízkost k tématům, která jej k oboru přivedla – etnografii, tradicím a lidové kultuře. Je autorem či spoluautorem mnoha výstav a koncepčních projektů, publikuje odborné články, je spoluautorem knihy Hovory a hrátky se zvyky a svátky a pravidelně vystupuje v médiích, kde přibližuje svět zvyků a každodennosti minulých generací. Dnes PhDr. Jan Vinduška žije v Kolíně se svou rodinou a je otcem dvou synů. I po letech ve vedení instituce zůstává přesvědčen, že muzeum není jen o expozicích a budovách, ale především o lidech – o tom, aby návštěvníkům zprostředkovalo příběhy regionu a pomohlo jim chápat historii místa kde žijí. Pro něj samotného je to práce, která se postupně stala celoživotním posláním. (HŠ)