*1908 – †1985
Jediný syn Jakuba Vondrovice se stejně jako otec věnoval lékařskému povolání a také po něm zdědil schopnost smysluplně organizovat a využít veškerý svůj čas. To se projevovalo již od jeho mládí, kdy byl po absolvování kolínského reálného gymnázia přijat nejen ke studiu lékařství na Univerzitě Karlově, ale zároveň také na mistrovské klavírní škole pražské konzervatoře. Zvládal obojí. Narodil se s absolutním hudebním sluchem a hře na klavír se věnoval zhruba od šesti let. Poprvé samostatně koncertoval v 17 letech. Mistrovskou klavírní školu dokončil jako její nejlepší posluchač, za což byl odměněn ročním stipendiem francouzské vlády na věhlasné škole Écolenormale de Musique v Paříži. Navštěvoval třídu samotného spoluzakladatele a jednoho z největších klavíristů 20. století Alfreda Cortota a současně studoval medicínu na Sorbonně. Své působení na École zakončil Vondrovic mimořádně – získal nejvyšší ocenění v oblasti provedení a interpretace, což byla pocta udělovaná cizinci pouze ve výjimečných případech. Přes prokazatelné umělecké úspěchy otec Jakub synovo zalíbení v hudbě nesdílel. Chtěl, aby Otakar pokračoval v jeho šlépějích, protože lékařské povolání bylo výnosnější a také váženější. Nadaný virtuóz si byl vědom otcova přání i svých povinností a po návratu do Československa úspěšně odpromoval na Univerzitě Karlově. Po absolvování vojenské lékařské služby začal pracovat jako lázeňský lékař v soukromé praxi se specializací na srdeční onemocnění. Hudby se však odmítl vzdát. Vystupoval nejen sólově a v komorních souborech, ale působil také jako korepetitor. Díky tomu se seznámil se sopranistkou Anežkou (Ašou) Slavickou, se kterou začal pravidelně vystupovat na koncertech a později také ve vysílání Československého rozhlasu. Umělečtí partneři se záhy stali partnery životními a roku 1938 stvrdili svůj vztah sňatkem, ze kterého vzešly dvě dcery. Po smrti otce Jakuba Vondrovice řídil Otakar veškerou praxi sám, a to až do komunistického převratu. V důsledku reorganizace zdravotnictví přestala jeho ordinace existovat a on musel přijmout úvazek v Okresním ústavu národního zdraví. Nadále se věnoval rozvoji svého hudebního umění na koncertních pódiích, ačkoliv na lukrativní nabídky, které byly výsadou členů strany, musel víceméně zapomenout. Přesto se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších klavíristů 2. poloviny 20. století, který byl obdivován nejen za svou vysokou technickou kvalitu a obdivuhodnou paměť, ale také za hudební výraz, vkus a kultivovaný projev. Proslul jako vynikající interpret Chopinovy a Beethovenovy hudby (jako první a dodnes jediný český klavírista provedl všech 32 Beethovenových klavírních sonát v sérii osmi recitálů v pražském Rudolfinu). Na výtky ze strany ředitele OÚNZ, že své lékařské povolání zanedbává, zareagoval Vondrovic večerním studiem oftalmologie, které úspěšně dokončil. O tom, že jablko nepadlo daleko od stromu, se přesvědčíme, když si uvědomíme, že kromě dvou povolání, které Otakar Vondrovic vykonával na vysoké úrovni, věnoval svůj volný čas cvičení na klavír, rodině a také dalším koníčkům. Mezi ty patřily studium cizích jazyků, geografie, fyziky i astronomie, horská turistika a četba. Konflikty s vedením OÚNZ však neustávaly, a tak Vondrovic v roce 1963 přijal nabídku Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, aby zde působil jako pedagog hry na klavír. Částečně se ještě věnoval očnímu lékařství ve službách OÚNZ, ale nakonec odložil svůj bílý plášť nadobro a věnoval se již pouze hudbě. V roce 1968 získal na JAMU místo řádného profesora a o rok později byl jmenován vedoucím katedry klávesových nástrojů. Mladé lidi podněcoval rovněž v rámci lektorské činnosti na letních kurzech hudby v Bechyni, které pořádala Česká hudební společnost, i jako člen odborné poroty na různých interpretačních soutěžích. Aktivní koncertní kariéru zakončil Otakar Vondrovic ve svých sedmdesáti letech koncerty v Brně a v Poděbradech. Dočkal se také propůjčení státního vyznamenání Za vynikající práci a na konci sedmdesátých let mu byl udělen titul zasloužilý umělec. Jeho jméno a osobnost dodnes připomíná spolek Společnost Otakara Vondrovice Poděbrady, Základní umělecká škola Otakara Vondrovice Poděbrady a také pamětní deska umístěna na jeho rodném domě. (BS)