*1877 – †1964
Narodil se v Křinci u Rožďalovic do rodiny zednického mistra. V Křinci vychodil obecnou školu a v Nymburce gymnázium. Po jeho absolvování se rozhodl pro povolání učitele a v letech 1894–1897 studoval v Praze na Učitelském ústavu. V dalších letech pak působil na mnoha obecných školách na Nymbursku (Nymburk, Hradišťko, Ratenice, Kostomlaty nad Labem., Žehuň, Kovanice, Křečkov) a od roku 1904 na měšťanské škole v Městci Králové. Kromě pedagogického působení se věnoval osvětové a publicistické činnosti. Už v této době podnikal studijní cesty do ciziny (Ženeva, Paříž). Po vypuknutí první světové války jako sedmatřicetiletý narukoval a postupně prošel bojišti velké části Evropy (Polsko, Litva, Ukrajina, Srbsko, Albánie, Itálie). Po návratu působil na chlapecké měšťanské škole v Poděbradech, ale jeho životní plány byly už jiné, lákalo ho politické angažmá. Od roku 1917 působil v České straně pokrokové (1918 byl jejím tajemníkem) a roku 1920 začal pracovat na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze jako úředník zpravodajského oddělení. Rok 1924 byl pro něho zvlášť významný. Byl totiž vyslán na československé velvyslanectví do nizozemského Haagu ve funkci tiskového tajemníka. Jeho úkolem bylo propagovat čsl. kulturu, ale zároveň se věnoval pátrání po památkách spojených s působením českých pobělohorských exulantů, zejména Jana Ámose Komenského. Po návratu opět působil na ministerstvu, penzionován byl roku 1933. Ani v důchodu nepřestal být aktivní. Byl členem zednářské lóže a deset let působil jako laický kazatel v pražském spořilovském evangelickém sboru. Své široké zájmy uplatňoval v mnoha přednáškách a časopiseckých článcích, které se týkaly zejména církevní a kulturní historie. Časopisecky publikoval také vlastní povídky pro mládež s historickými náměty a soubor pověstí z rodného Křinecka, napsal cyklus básní k oslavě T. G. Masaryka a několik dramatických výstupů s Janem Ámosem Komenským v hlavní roli. Velmi rád a často cestoval za poznáním a navazoval mnohé osobní kontakty. Přátelství a společné zájmy ho spojovaly například s poděbradským rodákem, malířem a etnografem Ludvíkem Kubou. V září 1938, po podepsání mnichovské dohody, se okamžitě zapojil do odbojové činnosti (organizace Věrný pes) a během okupace byl několikrát gestapem zatčen a vězněn. Po válce se vrátil k osvětové a kulturní činnosti, kterou praktikoval převážně v evangelickém prostředí. Zemřel na následky úrazu ve věku 87 let. Jeho rozsáhlá rukopisná pozůstalost je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví a v poděbradském Polabském muzeu. – Vonkova manželka Libuše byla pedagogickou publicistkou a redaktorkou (čas. Rodiče a škola) a příležitostně překládala z angličtiny a holandštiny. (LK)