*1988
V americkém Seattlu se v jeden velmi deštivý den potkal na přechodu tamní hodně rušné ulice s osamoceným Bill Gatesem. Počítačový mág právě četl nějakou knížku a usmál se. Jestli vtipnému obsahu, nebo ho k úsměvu přivedl pohled na promoklého Jirku, už zůstane tajemstvím. Zahalená tajemstvím však není životní cesta mladého poděbradského podnikatele a světoběžníka, který po tomto osudovém setkání neskončil v nějaké garážové IT dílně, ale s rodiči v druhé generaci úspěšně rozvíjí regionální nápojářskou firmu. Otec Jiří Voříšek starší (1961) se s matkou Zuzanou, rozenou Konečná (1962) potkali v dnes již legendární poděbradské Čínské restauraci v hotelu Savoy, kde oba pracovali, ač maminka, původem z nedalekých Choťánek, byla vyučená zahradnice. To otec přišel do Poděbrad od Písku z jižních Čech se záměrem studovat zdejší vyhlášenou hotelovou školu a už tady zůstal. S ním však přišel i starobylý jihočeský klan Voříšků, rolníků, statkářů i hostinských. Podstatné je, že předci měli hodně toulavé boty. Část rodiny Voříšků v několika vlnách emigrovala do USA a také část rodiny z matčiny strany si to pro změnu namířila do Německa. Díky tomu měl Jiří možnost už od raného věku navštěvovat západní země, což mělo na jeho budoucí rozhled nezanedbatelný vliv. Rodinná tradice přivedla Jiřího logicky na hotelovou školu, která výrazně pomohla jeho budoucímu profesnímu rozvoji. I proto pokračoval v Praze ve studiích na vysokých školách se zaměřením na hotelnictví a později marketing a obchod. Za štěstí považuje, že mohl strávit několik déletrvajících studijních stáží ve Francii, Litvě a nakonec i v USA. Po studentské éře ho však nečekaně nejprve zlákala televizní stanice ÓČKO, kde získával první cenné zkušenosti korporátního zaměstnance a poznával specifický svět médií. A pak na čas možná přišlo ono neplánované dávné osvícení z ulice z amerického Seatlu, kdy nastoupil do start-upové IT společnosti, která má na starosti tak zvané „Červené tlačítko“ na televizních obrazovkách a přináší inovace do zkostnatělého mediální průmyslu. Jako spoluakcionář měl ty nejvyšší ambice a zažil tam i několik vysoce turbulentních let, díky nimž měl možnost procestovat velkou část světa, zejména pak jihovýchodní Asii. V současné době je však na roztrhání v rodinné firmě, kterou otec založil v roce 1992. Ovšem dosavadnímu rozmáchlému a na zkušenosti bohatému životu předcházela dobrá rodinná výchova. Jako jedináček nepatřil mezi rozmazlené děti. Rodiče mu naopak kladli na srdce, že prioritou je vzdělání a hledání vyšších hodnot. Maminka ho vedla k estetice, aby dokázal hledat a rozpoznat opravdové umění. Silně také stála o naplněnou synovu sociální interakci, kterou Jirka nacházel a stále nachází ve sportu. Celoživotně je spojený s poděbradským sportem. Od pěti let reprezentoval místní oddíly basketbalu a fotbalu. Přestože měl určitě větší talent na košíkovou, kde dosáhl i na několik titulů mistra kraje, tak si v 18 letech zvolil fotbal jako sport číslo jedna. Od té doby odehrál za místní Bohemii už třicet sezón a nikdy nezměnil dres. Reprezentovat rodné město považuje za samozřejmou povinnost. A k Poděbradům se také váže jeden velmi oblíbený produkt, kterým rodinná firma zpočátku zcela neplánovaně přispěla rukou nerozdílnou k dnes už neodmyslitelnému nápoji, který už také tvoří image města. Psal se rok 2014, který má v rodném listě uvedený Poděbradská samička. S nápadem oživit historicky doložený likér (Weibchen) zdejšího knížete Hohenlohe přišel tatínek. Zpočátku to brali jen jako příspěvek k regionálním produktům. Ale protože se na tom podílela celá rodina, stala se Samička nečekaně i rodinným tmelem. Dnes jde o vyhlášenou značkou mezi bylinnými likéry s velkým přesahem. Jiří Voříšek, navzdory věku už viděl velký kus světa, ale stále se považuje za poděbradského patriota, což dokládá slovy svého kamaráda, který tvrdí, že nejlíp se cítí, když při návratu domů vidí poděbradské rádiovky. (LL)