*1920 – †2011
Bezesporu obdivuhodná, statečná žena. Tak ji viděl nejen její mladší bratr, známý poděbradský patriot a bývalý učitel Jaroslav Novotný, ale i všichni, s kterými se po celý svůj dlouhý a láskou vyplněný život setkávala. Marie se narodila v Polabci, kde tehdy u své tchýně mladí manželé Novotní bydleli. Otec Bohuslav pocházel ze starobylého poděbradského rodu rybářů a pískařů, ale sám se vyučil truhlářem. První světovou válku prožil v ruském zajetí a pak se jako ruský legionář vracel do rodných Poděbrad přes Ameriku začátkem roku 1920. Stal se tu listonošem a manželka Kateřina, vyučená dámská krejčová si přivydělávala zaučováním vesnických děvčat v šití. Po prvorozené Marii se manželům Novotným v následujícím roce 1921 narodil syn Bohuslav, který se stal významným slovenským archeologem a nejmladší Jaroslav, který zůstal věrný Poděbradům a až do své smrti bydlel rodinnému domu situovanému blízko ústí Skupice do Labe. Malá Maruška Novotná však v Poděbradech dlouho nepobyla. Vychodila tu sice ještě první a druhou třídu, dál však nemohla, protože onemocněla tehdy nevyléčitelným šedým i zeleným zákalem obou očí. Prodělala těžkou operaci, po níž musela mít měsíc zavázané oči. Bohužel, operatér se na služební cestě po operaci zabil a jeho nepoučený asistent neodborně a předčasně sejmul obvazy. Marie stále intenzivněji ztrácela zrak. Další oční lékaři rodičům doporučili, že nezbývá, dokud má ještě zbytky zraku, o který neodvratně přijde, ať ji dají do Deylova ústavu do Prahy, aby se včas naučila základním potřebám. Tady pobyla pět roků a za tu dobu se naučila nejen číst brejlovým písmem, ale i různé dovednosti. Pod dohledem svědomitých učitelů a vychovatelů byla na život v temnotě připravena tak dobře, že mohla být přijata do Klárova slepeckého ústavu, kde pokračovala ve výchově pro praktická povolání. Chlapci se tu většinou vyučili pro košíkářskou živnost a děvčata se věnovala hudbě. Cílem Marušky bylo naučit se tak dobře na klavír, aby jednou mohla sama klavír učit na slepeckém ústavu. Ale přišel konec druhé světové války a nové možnosti pro nevidomé. Maruška se rozhodla přihlásit se na kurz zdravotní sestry. Nastoupila do Masarykových domovů v Praze v Krči, kam byly posílány děti postižené dětskou obrnou. V Janských Lázních pro to absolvovala speciální kurz, kde pod dohledem australských instruktorek se naučila hmatem vyhledávat ložiska zákeřné nemoci, dělat dětem teplé parafinové zábaly a starat se o jejich rehabilitaci. V té době se také seznámila s budoucím manželem Karlem Vránou. On tehdy studoval na elektrotechnického inženýra a po absolutoriu byl přijatý do výzkumného ústavu. To už byl manželem Marie, pro kterou se snažil zkonstruovat čtecí stroj pro slepce, a manželka byla vždy jeho první testovací osobou. Šlo o přístroj, do kterého se vkládala kniha pro vidomé, otevřená na určité stránce a stroj přečetl nahlas, co na ní bylo napsáno. Hotové Vránovy plány pak koupila jedna americká společnost, která přístroje začala vyrábět, a ty dokonce našly uplatnění v americké armádě. Slepá Marie Novotná a vidomý Karel Vrána se vzali a až do roku 1997, do konce života Ing. Karla Vrány, žili příkladným rodinným životem v Praze Vršovicích. Marie se vzorně starala o domácnost, do níž se narodili dva synové Pavel a Zdeněk, ty pak také bez cizí pomoci vychovávala. Byla velkou oporou i svému muži, který mohl v klidu vystudovat vysokou školu a stát se inženýrem. Rodina Vránových často navštěvovala své poděbradské příbuzné a hodně času trávili také na chalupě, kterou si pořídili v Kozojedech na Královéměstecku. Oba synové se vyučili automechaniky a v tom oboru pak podnikali. Místo posledního odpočinku manželů se nachází na hřbitově v Kluku při cestě k hlavnímu kříži, hned vedle hrobu, kde leží rodiče Kateřina a Bohuslav Novotných i věrný bratr Jaroslav s manželkou. (JH)