*1889 – †1961
Spisovatel, učitel, básník a také lesník převzal v roce 1947 čestné občanství města Poděbrady. Byla to okamžitá poválečná reakce na jeho třísvazkový román Jiří z Poděbrad, který vyšel v roce 1946. Vrba ho psal během druhé světové války (1942–1943), kdy hledal v českých dějinách inspirativní osobnost, která by povzbudila duch národa. Do jisté míry to měla být i nepřímá adorace prezidenta Beneše, který ani v těžké chvíli nepřestal v čele exilové vlády bojovat proti našim nepřátelům. Krále Jiřího si Vrba oblíbil během opakovaných lázeňských pobytů v Poděbradech. Nutno poznamenat, že obsáhlé dílo prokazuje mimořádně pečlivé studium literatury a pramenů, protože autor v mnoha případech se pouští do řady nečekaných detailů, které může přinést jen znalost dochovaných materiálů. Navíc Vrba na konci napsal genezi celého díla a následně přinesl i přehled o potomcích českého krále, pokračovatelích rodu až po pravnuky. Bylo vidět, že se s tímto tématem opravdu silně identifikoval a je s podivem, že jde v podstatě o jediné Vrbovo historické dílo s celostátním přesahem a navíc dílo nebývale rozsáhlé. Proto je na místě osobu Jana Vrby zařadit i do naší encyklopedie, protože byl úředně zařazen mezi naše spoluobčany. Narodil se v chodském městečku Klenčí, kde tatínek Petr působil jako místní učitel a Jan byl jeho prvorozený syn. Dočkal se ještě čtyř sourozenců. Maminka Antonie Kostlivá byla vzdálenou příbuznou dalšího spisovatele z Klenčí Jindřicha Šimona Baara. Po obecné škole Jan nastoupil na reálné gymnázium v Domažlicích, ale to nedokončil. Důvodem byla smrt matky a brzký nový otcův sňatek, se kterým se Jan Vrba nechtěl ztotožnit. Odešel proto z Klenčí pracovat do Zruče nad Sázavou jako lesní adjunkt a později v roce1908 nastoupil na Zemskou lesnickou školu v Jemnici na Moravě. Následně pak v roce 1914 absolvoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Protože rodina ho ve studiu nepodporovala, přivydělával si jako hajný a také jako žurnalista ve Vídeňském deníku. V letech 1917 až 1919 učil přírodopis, myslivost a lesní ochranu v Jemnici, ale v roce 1918 se oženil a následně se pak trvale vrátil na Chodsko do Domažlic, ukončil svou krátkou učitelskou etapu a plně se věnoval už jen literatuře a publicistice. Jeho nejplodnější autorské období přinesla dvacátá a třicátá léta. V roce 1939 se v Domažlicích podílel na organizaci svatovavřinecké pouti, která vešla do dějin jako jedna nejmasovější z národních protiokupačních manifestací v období počátků Protektorátu. Protože ani následně za druhé světové války neskrýval svůj odpor k německé okupaci, nemohl publikovat a vrátil se k práci v lesním hospodářství. Právě v této době také vznikl třídílný životopisný román Jiří z Poděbrad. Za války také sepsal historii Chodska a v osvobozeném Československu rovněž vydal své neblahé vzpomínky na válku v knihách Chodský černý týden a Chodský bílý týden. Svou poslední knihu Ptačí svět vydal Vrba roku 1956. Téhož roku prodělal mozkovou mrtvicí a na jeden z dalších záchvatů později zemřel. Řada Vrbových knížek se opírá o jeho profesní lesnickou a mysliveckou zkušenost a ty jsou označovány jako cenné dodnes. Posmrtně vydané sebrané spisy obsáhly 76 svazků. Bývá nazýván básníkem lesa, stromů a zvěře. Jeho román Boží mlýny z roku 1919 byl v roce 1929 zfilmován ještě v němé éře a následně v roce 1938 pod stejným názvem natočen ještě jednou režisérem Václavem Wassermanem. (LL)