*1917 – †1992
Narodil se v Třeboni do rodiny Jana a Marie Vrchotových. Otec byl krejčím a jako válečný invalida dostal trafiku u třeboňského nádraží. Maminka byla v domácnosti a vychovávala dalších dvanáct sourozenců. Celé dětství prožil v Třeboni, kde do páté třídy chodil do základní školy a následovala měšťanka a potom přešel do gymnázium, které opouštěl s výborným prospěchem. O budoucím povolání se rozhodoval mezi Lesnickou akademií a učňovskou školou pro číšníky. Rozhodnul se pro druhou možnost a nastoupil do učení v hotelu Černá růže v Českém Krumlově, kde se učil číšnickému řemeslu. Krátce potom však přešel do Prahy a pokračoval ve vyučení v Hotelu De-Sax, který byl na rohu Senovážné a Hybernské ulice (dnes Kavárna Arco). Za Protektorátu vystřídal několik hotelů a restaurací, včetně obsluhování v jedné z vltavských lodí. V Karlových Varech se seznámil s Vilemínou Knyplovou a v roce 1941 v Praze vstoupili do svazku manželského. V Praze se jim narodily dvě děti, syn Svatopluk a dcera Irena a později v Poděbradech dcera Helena a syn Jaroslav. V květnových dnech roku 1945 se aktivně zúčastnil Pražského povstání. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Poděbrad, kde si Jaroslav pronajal po Jiřím Wolfovi, který byl za okupace umučen gestapem, jeho uvolněnou vegetariánskou a dietní jídelnu Réva na dnešním Náměstí TGM. Díky velkému zájmu lázeňských hostů a poděbradských občanů byla jídelna oblíbená a prosperovala. Po roce 1948 však došlo k jejímu vyvlastnění, a tak přešel Jaroslav do pracovního poměru v podniku Delikát (později Vitana). Po jeho zrušení byl zaměstnán v několika poděbradských restauracích. Byly to restaurace Praha, Bílá Růže, Záložna-Hrobeček a naposledy, již v důchodu, restaurace Soudek. Z důvodu, aby zabezpečil rodinu, také krátce pracoval v jednom z kladenských dolů. Na delší čas pak Poděbrady opustil a začal pracovat jako vedoucí provozoven v Uhlířských Janovicích v restauraci U Zeleného stromu a o prázdninách v Ratajích nad Sázavou v restauraci u řeky Sázavy. Protože byl zaměstnancem podniku Jednota, občas zastupoval v provozovnách, kde chyběl vedoucí. Mezi tyto restaurace patřila restaurace U Karla IV. v Pečkách a hospoda U Marka v Poděbradech. Vzpomínka na dětství, kdy začal mít vztah ke koním, přivedla v Poděbradech v září roku 1949 Jaroslava, společně se správcem školního statku panem Staňkem, k založení Jezdeckého Sokola. Sám aktivně jezdil a často se účastnil s ostatními členy oddílu v komparzu natáčení historických filmů. Dnes již areál jízdárny, který pomáhal budovat, patří soukromým vlastníkům. Byl členem Sboru Českobratrské církve evangelické v Poděbradech a k víře vedl i své děti. V listopadových dnech roku 1989 byl u zrodu Občanského fóra v Poděbradech. V důchodu pomáhal zeťovi Milanovi Exnerovi v jeho dílně s přípravou materiálu pro keramickou výrobu. Miloval svoji rodinu a všichni, kteří jej znali, stále na Jaroslava Vrchotu s láskou vzpomínají. (PN)