*1819 – †1903
Bez nadsázky lze konstatovat, že bez rodiny Všetečkovy by nebyla v Poděbradech rodina Hellichova. Tak úzce se proplétají osudy těchto lékárnických rodů. Počátky jsou však spojeny nejprve se sousedním Nymburkem. Obě rodiny přichází do Nymburka v 1. polovině 19. století, Františkův otec Jan Všetečka (1789–1839) z Chrudimi roku 1812 a Emanuel Hellich (1801–1874) z Choltic roku 1839. Emanuel Hellich navíc pojme roku 1840 za manželku sestru Františka, Marii Všetečkovou (1814–1877). Z tohoto manželství vzešlo sedm synů, nejvýznamnějším se stal ten nejmladší Jan Hellich (1850–1931), poděbradský starosta, lékárník, ale také respektovaný muzejník a archeolog. Dědeček Všetečka, rovněž František, byl od roku 1773 mlynářem v Chrudimi v mlýně Májov, jeho syn Jan Všetečka se však vydal na lékárnickou dráhu. První lékárnu si zřídil v Chlumci nad Cidlinou a druhou vybudoval od roku 1813 v Nymburce, kde žil a pracoval až do své smrti. V Nymburce převzal zavedenou lékárnu na náměstí v domě čp. 126, v bývalém Morzinském paláci. Jan Všetečka se v Lužci oženil s Barborou Vlasákovou (1795–1860), dcerou lékárníka v Chlumci nad Cidlinou, z tohoto manželství vzešel jako třetí dítě syn František, který se narodil v Poděbradech. Totiž podmínkou převzetí nymburské lékárny roku 1813 byl požadavek Zemského gubernia, že musí zřídit a provozovat i filiálku v Poděbradech. Filiální nymburskou lékárnu v Poděbradech zřídil roku 1815, a aby dohlédl na její rozjezd, dokonce se zde na šest let usadil. Bydlel na náměstí nad lékárnou v prvním patře v domě u Bílého lva, kde je dnes pekařství Martínek. V roce 1821 se však Všetečkovi vrátili zpět do Nymburka a poděbradskou lékárnu podle všeho svěřoval vždy nějakému začínajícímu farmaceutovi. Ještě než František dokončil studia farmacie, předala péči o lékárnu na krátký čas jeho ovdovělá matka nápadníkovi a posléze manželovi své dcery Marie právě Emanuelu Hellichovi. Jakmile František v roce 1843 dostudoval a následně převzal nymburskou lékárnu, svěřil švagrovi Emanuelu Hellichovi na dalších 9 let filiálku v Poděbradech i s bytem v patře. Emanuel Hellich se osamostatnil teprve roku 1852. Druhá sestra Barbora (1828–1892) si vzala neméně zajímavou postavu zdejších regionálních dějin Jana Mašína z Cerhenic, který se později stal osobním lékařem srbského krále. Tady je žádoucí udělat malou odbočku o velmi zajímavém propojení rodiny Hellichů přes švagrovou Emanuela Hellicha a jejího muže Jana Mašína. Jejich nová srbská rodina významně zasáhla do srbských dějin. Prvorozený syn Svetozár si vzal za manželku šestnáctiletou Dragu Lunjevičovou (1867–1903), která se po jeho předčasné smrti v roce 1886 čtrnáct let nato provdala za srbského krále Alexandra I. a stala se tak srbskou královnou. Mladší bratr Svetozára Alexandr a tím pádem i bývalý švagr královny Dragy byl plukovníkem srbské armády a v roce 1903 se zásadně podílel na převratu, v jehož důsledku byl zavražděn srbský král i s královnou Dragou. Po převratu se Alexandr Mašín stal náčelníkem generálního štábu a ministrem v nové vládě. Ale zpět do mnohem klidnějších Čech k Františku Všetečkovi. Jeho celoživotní zálibou byla botanika. Patřil do okruhu spolupracovníků legendy české botaniky Filipa Maxmiliána Opize (1787–1858), jenž se soustředil na systematizaci rostlin. Poděbradský rodák František Všetečka patřil k těm nejpilnějším. Ročně posílal Opizovi pro jeho herbáře celé stovky (například v roce 1853 to bylo 1291 herbářových položek) vzorně upravených rostlin svých sběrů, které jsou dodnes součástí sbírek Národního muzea a botanického ústavu Karlovy Univerzity. I proto řadíme Všetečku k prvním badatelům, kteří zásadně přispěli k poznání květeny nymburského regionu v polovině 19. století. Dále se věnoval mineralogii, zajímal se o geologii a dosáhl i úspěchů v etymologii. Své sběry neposílal jen Opizovi do Národního muzea, ale také Emanuelu Purkyněmu, do jeho díla se tak dostal Všetečkův sběr violky křovištní, která se od té doby na Nymbursku už nikdy více nenašla. Během svého života v Nymburce se Všetečka přiřadil k předním osobnostem města. Patřil do širšího okruhu nymburských přátel Boženy Němcové v době jejího pobytu v Nymburce. Byl dvakrát ženatý a dospělosti se dožilo šest dětí (Ladislav, Otakar, Bohumil, Zdenka, Karel a Liduška). S první manželkou Annou Potůčkovou (1827–1873), která byla dcerou pražského lékárníka, se v roce 1860 přestěhoval do Prahy. Tam si zřídil lékárnu, drogerii i laboratoř přímo na Staroměstském náměstí v domě U bílého jednorožce, kterou posléze zvelebil na jednu z prvních moderních pražských lékáren. Následně se svými syny Otakarem a Karlem, kteří byli také magistři farmacie, založil novou drogerii a renomovaný závod s chemikáliemi a zasloužil se i o vybudování prvního odborného závodu pro fotografy. Po jeho smrti ho Národní listy v nekrologu označily za jednoho z nejvzdělanějších lékárníků své doby. (PF)