*1945 – †2015
Narodil se na samém konci války v Poděbradech. Otec Josef (1911 – 1990) byl instalatér, matka Anna (1915 – 1989) kuchařka. Oba byli členy Hlaholu a také aktivní skauti, ale hlavně rodina žila a dýchala pro ochotnické divadlo. Zapálení ochotníci přivedli k celoživotní lásce k divadlu oba své syny. Starší František se později stal uznávaným profesionálním režisérem, libretistou, hercem a textařem. Ke svému křestnímu jménu přišel Láďa šťastnou náhodou už před narozením. Těhotná maminka se procházela parkem, když od nádraží přicházel lékař Ladislav Filip, mimo jiné významný činovník Junáka, anglofil a pozdější předseda revolučního národního výboru a také spoluzakladatel unikátní Koleje Jiřího z Poděbrad. Vracel se právě z koncentráku. S potěšením objal maminku, protože byla první známá, kterou po návratu v Poděbradech potkal. Objal ji, znali se ze Skautu, a když uviděl její bříško, prohlásil, že když to bude kluk, tak mu půjde za kmotra. A tak se tak i stalo. Po základní školní docházce nastoupil Ladislav do učiliště v Pečkách a vyučil se nástrojařem. Pečky měly pověst oddaného komunistického městečka. A právě v prvomájovém průvodu si to kádrově polepil. Když hlasatel zavolal „Ať žije Kuba!“, vykřikl Láďa po bouřlivém hurá do ticha: … a Kubula a Kubikula!“ Nástrojařině se dále nevěnoval, i když byl na rozdíl od bratra Františka manuálně zručný, ale zvolil si divadlo jako jeho bratr. Začal už ochotnicky v souboru „Jiří“ v rodném městě. Archivy vypovídají, že třeba v roce 1959 hrál Pepíka v Šamberkově Palackého třídě 27 a dva roky na to Zelenku v Jiráskově Filosofské historii. Brzy pak pokračoval v profesionálních divadlech v Kolíně a Šumperku, kde zpočátku působil v různých technických profesích jako stavěč, rekvizitář a podobně. Pak už následovalo angažmá v Krušnohorském divadle v Teplicích. Z člena sboru se rychle vypracoval na sólistu. To už v divadle působil také jeho bratr František. V jedné inscenaci si bratři i společně zahráli. František odešel v roce 1972 do ND v Brně, Ladislav zůstal v Teplicích až do zrušení divadla v roce 1994. Pak se vrátil i se svou partnerkou, rovněž herečkou a tanečnicí Hanou Límanovou do rodných Poděbrad. Pracoval v galerii Klub, nebo jako recepční na vysokoškolských kolejích. K profesionální divadelní činnosti se opět navrátil Ladislav jako inspicient prvního uvedení „Evity“ v Praze. Potom už byl 14 roků kmenovým a uznávaným inspicientem Divadla na Vinohradech. (FZ)