*1906 – †1965
Poděbradský rodák patřil k těm lidem, kteří si sice plně dokázali užívat života, ale v případě potřeby ochotně nabídli nejen pomocnou ruku. K tomu ho i se starším bratrem Karlem (1901–1977) a sestrou Marií (*1908–?) vedli rodiče. Otec Josef Zdráhal (1860–1936) pocházel z tradiční poděbradské rodiny a pracoval jako učitel. Matka Božena, rozená Hoblíková (1875–1943) se starala o výchovu všech tří dětí a vštěpovala jim také lásku k vlasti. Bratr Karel pracoval jako středoškolský učitel matematiky a Marie se později provdala za Bedřicha Weisse, ředitele hospodářské školy. Zdeněk patřil k vášnivým poděbradským sportovcům, lité boje sváděl na tenise a v zimě zase s velkou chutí jezdil lyžovat do Krkonoš. Zdeněk Zdráhal po měšťance vystudoval střední obchodní školu a nastoupil jako úředník do poděbradské spořitelny. Tam také poznal svou budoucí manželku. To už byl prokuristou spořitelny a slečna Drahomíra Horová (1924–1993) tam pracovala jako úřednice u přepážky. Její matkou byla Anděla Horová, dcera zdejšího uznávaného stavitele Josefa Fialy. Budoucí manželé se poznali v práci někdy v roce 1942, jenže to už byl Zdeněk Zdráhal zapojený do místní ilegální protinacistické skupiny a krátce nato si pro něj v lednu 1943 přišlo gestapo. Bylo to ve stejný den, jako zatčení dalších německými okupanty perzekuovaných zdejších osobností, k nimž patřili třeba lékaři Ladislav Filip, Vojtěch Sailer a Václav Kryšpín. Společně s nimi byl za nežádoucí finanční a materiální pomoc rodinám vězněných Poděbraďáků uvězněn také Zdeněk Zdráhal. Nejprve byl držen v Praze na Pankráci, pak ve věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti, a nakonec ho gestapo deportovalo do koncentračního tábora Dachau u Mnichova. Jen díky své fyzické zdatnosti přežil nelidské útrapy. Na pochodu smrti byl 29. dubna 1945 na pokraji absolutního vyčerpání osvobozený americkou armádou. V té době 185 centimetrů vysoký Zdeněk Zdráhal vážil jako krutě zbídačelý vězeň pouhých 45 kilogramů, ale protože byl v životě i ve sportu bojovníkem, po postupné rehabilitaci pod zdravotním dohledem v již osvobozeném táboře se brzy dostal na váhu alespoň 56 kilogramů. Posílen úspěšnou rekonvalescencí, usoudil, že nechce dál donekonečna čekat na hromadný transport a rozhodl se vydat do Poděbrad pěšky. Cestou sice našel spoustu opuštěných automobilů, jenže všem se nedostávalo palivo. A tak si těch 450 kilometrů musel poctivě odšlapat, ale s vidinou svobodného domova to bylo snazší. To ještě netušil, že jeho matka se nedokázala vyrovnat se synovým zatčením a krátce po uvěznění zemřela. Velkou vzpruhou naopak bylo, že vztah, který krátce před zadržením navázal s kolegyní Dášou z práce, vydržel navzdory odloučení, a ještě v roce 1945 byla svatba. Po urovnání poměrů v osvobozené Československé republice nastoupil Zdeněk Zdráhal do poděbradské spořitelny jako její ředitel, odkud byl v roce 1960 přeložen do Nymburka jako vedoucí tamní pobočky. Manželé Zdráhalovi měli dva syny. Zdeněk se narodil v roce 1946 a Pavel v roce 1952. Rodina žila ve vilce v tehdejší Chládkově, dnes Studentské ulici, kde Zdeněk Zdráhal ještě za svobodna nechal přistavět patro. Přízemí obývala rodina sestry a švagra Weissových. (LL)