*1930 – †2022
Významný československý balneotechnik se sice narodil v Praze, ale téměř třicet posledních let dlouhého a naplněného života prožil v Poděbradech. Otec Jaroslav (1897–1996) byl jedním z pěti dětí řídícího učitele v Jilemnici. Vystudoval strojařskou průmyslovku a v roce 1922 získal místo stavebního a strojního technika zeměvrtných prací. Díky tomu se rodina, kam ještě patřil bratr Jiří (1932–2015), často stěhovala podle otcovy práce. Posléze se otec specializoval na vrty minerálních vod a k nim také, ještě jako brigádníka, přivedl na prvorozeného syna Miloslava. Obě děti měl s paní Libuší Krauseovou (1906–1977) z Jilemnice, se kterou se oženil v roce 1927. Otec profesní kariéru zakončil v Praze ve státním podniku Zeměvrtný průzkum a sondy, kam nakonec také do prvního zaměstnání přivedl i svého prvorozeného syna. Ale před tím musel Miloslav projít základním školstvím a odmaturovat na pražském gymnáziu. V letech 1949–1954 studoval na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT, odbor velká voda (zaměření na přehrady a vodní cesty). Stavařinu zvolil záměrně. Otec ho už střední škole „zaučoval“ při projektování vodovodů, bral ho s sebou na stavby. Během vysoké školy poprvé také pracoval v Poděbradech při zapouštění speciálního pakru do vrtu minerální vody, jehož konstrukce byla práce jeho otce. Namočenou jílovou směs, která měla utěsnit mezikruží vrtného otvoru, musel s kamarádem šlapat v kádi. Byla to namáhavá práce, ale byly za ni peníze na výlety, protože vodní a horská turistika byl velký Miloslavův koníček. Po absolutoriu školy se tenkrát nastupovalo na umístěnku do podniků, kde stát uznal za potřebné. Otci se podařilo synovi zajistil umístěnku do jeho firmy Zeměvrtného průzkumu, do oddělení sondáže pro výstavbu přehrad. Odtud prošel několika dalšími podniky, až v roce 1961 zakotvil jako vedoucí hydrogeologického oddělení ve státním podniku Geologický průzkum. Téhož roku se oženil s Ing. Zdenou Urbánkovou. V Geologické službě se především zabýval problematikou minerálních vod a pracemi v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů nebo v lázeňských či zřídelních místech. S manželčinou rodinou Urbánkových se vytvořila vazba na Poděbrady, protože rodiče Urbánkovi vlastnili po tchýni paní Pecháčkové, manželky zdejšího berního úředníka, polovinu rodinného domku v Hellichově ulici č. 52. Dům z roku 1913 byl plně obsazen nájemníky, dosazenými sem za války a pak i za komunistů a k dispozici byl jen sklep, půda a špatně izolovaná mansarda. Dům zpočátku využívali jen k víkendovému pobytu, ale jak se postupně podařilo ukončit pronájmy, dům postupně zrekonstruovali a Zelinkovi se v roce 1996 do Poděbrad definitivně přestěhovali. Během desetiletí kutilského budování poděbradského domu Miloslav Zelinka v roce 1967 změnil zaměstnavatele, a protože stále víc ho zajímaly minerální vody, nastoupil do Českého inspektorátu lázní a zřídel. Zde se věnoval ochraně přírodních léčivých zdrojů a v této pozici získal všeobecný respekt. Přesto externě stále projektoval, a tak se po roce 1969 spřátelil i s dělníkem Emilem Zátopkem. Režimem odvržený olympijský vítěz pracoval jako dělník vrtací soupravy a stejně jako na stadiónu i tady odváděl stoprocentní výkony. V roce 1983 byl Miloslav Zelinka jmenován do funkce vedoucího oddělení balneotechniky a zřídelní Balney – generálního ředitelství lázní a zřídel. V Poděbradech vedl průzkum, který umožnil výrazné zvýšení hraničního odběru minerální vody pro potřebu lázní i zdejší plnírny. Úspěšně také vyřešil problém dopravy minerální uhličité vody na větší vzdálenost z jímání minerálky na Žižkově potrubím dlouhém přes dva kilometry, aniž by voda zaznamenala ztrátu kvality. V roce 1990 přešel na šest let na Ministerstvo zdravotnictví jako ministerský rada. Jeho důchodový pobyt v Poděbradech byl často využíván vedením místních lázní i stáčírnou minerální vody k častým prospěšným konzultacím. Zelinkovi měli dvě děti. Starší syn Martin (1962) byl pokřtěn v poděbradském evangelickém kostele a mladší dcera Lucie (1968) si vzala za manžela pozdějšího dlouholetého místostarostu lázeňského města Hodonín Ladislava Ambrozka a svatbu měli v roce 1992 v Poděbradech. (LL)