*1908 – †1984
Založení lázní a jejich úspěšný rozvoj na počátku 20. století přinesly do města stavební boom, zejména v okolí lázeňského parku. Novou vilku v tehdejší Chládkově ulici č. 201, nedaleko právě postavené měšťanské školy (dnes gymnázia), si roku 1908 nechala postavit také Božena Zichová, která tu získala místo ředitelky dívčí školy. Po ní také vilka nesla jméno Božena. Božena Zichová měla k zdejšímu kraji bližší vztah, narodila se v Městci Králové, kde její otec Václav Zich působil jako řídící učitel. Zároveň si udržovala vazbu na Prahu, kde vystudovala a kde žili její sourozenci, sestra Marie, rovněž učitelka, a bratr Otakar, budoucí profesor estetiky na Karlově univerzitě a muzikolog (1879–1934). Po Boženině smrti roku 1939 připadla poděbradská vilka jejím synovcům Otakarovi a Jaroslavovi. Nejvíce ji ale využíval Otakar. Budoucí vědec, pedagog, hudebník a hudební publicista prof. RNDr. Otakar Zich, DrSc. se narodil v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu (1926) studoval matematiku, fyziku, filozofii a estetiku na Karlově univerzitě (1926–1931, RNDr.). Následující roky 1931–1945 působil jako gymnaziální profesor. Za okupace se zapojil do protifašistického odboje. Po druhé světové válce, v letech 1945-1951, pracoval na ministerstvu školství, kde se zabýval reorganizací uměleckého (zvláště hudebního) vzdělávání a výchovy. Roku 1948 se habilitoval v oboru logiky, kterému se pak celoživotně vědecky věnoval. Po zřízení katedry logiky na FF UK roku 1951 se stal jejím vedoucím a pedagogem (profesuru získal roku 1961). Patřil k předním propagátorům kybernetiky, teorie informací a využití počítačů v Československu. Zdědil také rodinné nadání pro hudbu. Studoval hru na violoncello u prof. Karla Pravoslava Sádla a celý život se věnoval komorní hudbě (Zichovo klavírní trio 1931-1951). V rodinné vile na pražských Vinohradech, kterou nechal ve dvacátých letech postavit jeho otec prof. Otakar Zich st., pořádali hudební setkání. Účastnil se jich i Otakarův bratr Jaroslav Zich (1912–2002), klavírista, skladatel, estetik a profesor na HAMU, a řada významných hudebních přátel zichovské rodiny (mj. Jan a Rafael Kubelíkovi nebo Rudolf Firkušný). Roku 1936 se Otakar Zich ml. oženil s Miladou Moravcovou, dcerou violisty a hudebního pedagoga na AMU, člena Ševčíkova kvarteta, Karla Moravce. Z manželství se narodily tři děti: Marie, Otakar a Karel. Marie (1937), pozdější profesorka fonetiky na Karlově univerzitě, viceprezidentka International Society of Phonetic Sciences a držitelka Řádu akademických palem, uděleného francouzskou vládou, se roku 1971 provdala za Václava Bořek-Dohalského (s Bořek-Dohalskými byli Zichovi v přátelských vztazích již od začátku století, kdy se setkávali během letních pobytů v České Kubici u Domažlic). Otakar (*1945) absolvoval VŠCHT (Ing.) a byl rovněž nadaným hudebníkem. Nejmladší Karel (*1949) se po absolvování studia estetiky a sociologie na FF UK (PhDr.) rozhodl věnovat populární hudbě a působil jako zpěvák, skladatel a kytarista („český Elvis Presley“ vystupoval sólově i ve skupině Spirituál Kvintet). Rodina Zichových trávila s dětmi většinu času v Poděbradech až do poloviny 50. let. Navštěvovali zdejší plovárnu, chodili na procházky k Cidlině a do příjemných parků. Setkávali se s poděbradským lékařem a klavíristou (budoucím profesorem na JAMU v Brně) prof. MUDr. Otakarem Vondrovicem. Do Poděbrad za nimi jezdívali i pražští přátelé hudebníci. Samozřejmě dětství tady prožíval i nejmladší Karel, který několikrát v časopisech vzpomínal na dobu, kdy jako malý pobýval v Poděbradech a na to, jak byl nešťastný, když ho vedli na zdejší středisko na očkování. Nevyužívané prostory vilky Zichovi, stejně jako dříve Božena, pronajímali. Mezi nájemci byla slečna Anna Fuksová, někdejší redaktorka místního lázeňského časopisu, jejíž synovec Viktor Moučka vystudoval na doporučení Zichových hru na violoncello u profesora Sádla a stal se významným cellistou a hudebním pedagogem. V domě od dětství vyrůstala se svými prarodiči a rodiči také budoucí poděbradská historička a etnografka Polabského muzea PhDr. Jana Hrabětová. Od poloviny 50. let Zichovi do Poděbrad přestávali jezdit, čas i sílu jim odčerpávala rozrůstající se rodina a pracovní povinnosti v Praze. Kolem roku 1961 vilu prodali. (LK)