ZIEGLER VÁCLAV

800 poděbradských příběhů

*1944

Světově uznávaný český geolog a paleontolog, přední profesionální ochranář přírody, zakladatel několika českých chráněných oblastí, vysokoškolský pedagog a popularizátor geologie a přírodních věd se narodil v nedalekých v Pečkách. Při křtu dostal další jména – František po otci a Karel po dědovi. Takže celé jméno je Václav František Karel Ziegler. Dětství strávil v Pečkách, kde také vychodil osmiletou základní školu. Jedenáctiletou střední školu absolvoval v Českém Brodě. V roce 1966 získal vysokoškolské vzdělání na Univerzitě Karlově v Praze. Na Přírodovědecké fakultě vystudoval geologii a paleontologii. Již za studií působil jako dobrovolný pracovník státní ochrany přírody a spolupracoval s několika muzei. Především to bylo s Polabským muzeem v Poděbradech, kde se stal členem Přírodovědného klubu, vedeným tehdy ředitelem muzea Svatoplukem Šebkem a okresní školním inspektorem Josefem Šachlem. Při tomto klubu založil pak v roce 1962 Kroužek mladých geologů z řad zájemců z poděbradské dvanáctiletky. Kroužek zde působil do roku 1967. V roce 1967 se stal muzejním pracovníkem Muzea Českého ráje v Turnově. Zde měl možnost spolupracovat s geologem dr. J. Soukupem a dalšími odborníky na mapování české křídy. V roce 1971 přešel do Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, kde se podílel na vyhlášení tří chráněných krajinných oblastí (Kokořínsko, Křivoklátsko a Blaník) a na přípravě rozšíření CHKO Český ráj a také na vyhlášení CHKO Broumovsko. Od roku 1978 pracoval jako zástupce ředitelky v Polabském muzeu Poděbrady. Jeho hlavním úkolem bylo dokumentovat přírodu tehdejších okresů Nymburk a Kolín. V rámci toho projednal a zařídil převoz geologické sbírky kolínského muzea, uložené tehdy v naprosto nevyhovujících poměrech dobřichovské fary. Při muzeu vznikl jeho zásluhou Aktiv ochrany přírody okresu Nymburk, jenž se scházel pravidelně měsíčně v poděbradském muzeu, konal studijní zájezdy a sběrné cesty do přírody okresu i mimo něj. Jeho úsilím vznikla též geologické expozice okresů Nymburk a Kolín v Sadské. Během svého působení v Polabském muzeu zpracoval také návrh na CHKO Polabí a předložil ho MŽP ČSR k posouzení. Dodnes se toto ministerstvo k němu nevyjádřilo. Byl také od roku 1963 aktivním přispěvatelem do muzejního časopisu Polabí, a to nejen články ze zdejší přírody, ale rovněž napsal několik historických črt o obcích okresu Nymburk. V roce 1983 byl nucen z Polabského muzea odejít a stal se vedoucím v kulturním domě ZK ROH Pečky. V roce 1986 zakotvil opět u ochrany přírody, tentokrát hlavního města Prahy, kterou vedl devět let. Tehdy stál u vyhlášení více než poloviny současných zvláště chráněných území v Praze. V roce 1995 se stal vysokoškolským učitelem geologie na Pedagogické fakultě UK v Praze, kde působil do svého odchodu do důchodu v roce 2007. V roce 1967 získal titul RNDr., o deset let později titul kandidát geologických věd a v roce 1997 dosáhl hodnosti docenta všeobecné geologie. Je autorem více než 150 vědeckých publikací, jeho dvě monografie o fosilních serpulidech a gastropodech byly na přelomu tisíciletí základní světovou literaturou pro studium těchto skupin. Je také autorem monografií z oboru výzkumů v české křídové pánvi, více než 900 populárních článků v novinách a časopisech nejen o geologii, ale hlavně o přírodě a její ochraně. V současné době se angažuje v hnutí světových geoparků. V roce 1984 obnovil činnost světoznámé sbírky GSVZ v Pečkách a po ukončení její činnosti v roce 2018 věnoval část, týkající se okresů Nymburk a Kolín, Polabskému muzeu v Poděbradech. (MiF)