*1858 – †1927
Je pozoruhodné, že o prvních čtyřiceti letech života tohoto skutečně významného průmyslníka a mecenáše máme jen minimum informací. Jistě ale víme, že jeho začátky byly nelehké. Narodil se v Poděbradech roku 1858 do rodiny krupaře Františka Zikmunda a jeho ženy Františky. Když oba rodiče zemřeli během epidemie cholery, tří sirotků se ujala otcova rodina z Městce Králové. Vojtěch Zikmund vyrůstal v chudých poměrech a hned po obchodní škole se o sebe musel postarat sám. Roku 1883 se oženil s Matyldou Franzlovou. Měli spolu syny Rudolfa, Oldřicha a dcery Matyldu, Boženu a Libuši. Není bez zajímavosti, že syn Oldřich se později oženil s Věrou Kerhartovou z Poděbrad. V roce 1884 měl Vojtěch Zikmund smíšené zboží ve Vysokém Mýtě a roku 1885 byl hlášen v Praze Královských Vinohradech jako obchodní cestující. O dalších více než patnácti letech jeho života nemáme záznamy. Údajně zkoušel podnikat v různých oborech, avšak nepříliš úspěšně. Prosadit se zřejmě dokázal až jako zástupce olejářských firem. Do historie se vrací roku 1902 jako ředitel vznikající Kolínské rafinerie minerálních olejů (KORAMO). Jeho kariéra však záhy skončila hádkou s ředitelem akciové společnosti. Údajně si měli i nafackovat. Roku 1903 proto Zikmund založil vlastní společnost pro obchod s ropnými produkty. Do rodinného podniku zapojil oba syny a zetě Františka Škodu. Společnosti se velmi dařilo, roku 1908 se přestěhovala do vlastního domu v Praze Karlíně (Pernerova 494) a roku 1911 dokonce založila i vídeňskou filiálku. Úspěšné podnikání však přerušila válka, Zikmundovi spolupracovníci byli odvedeni a společnost sužovaly problémy se zásobováním. Roku 1916 Zikmund svou společnost raději prodal a odešel na odpočinek. Z Karlína se s dětmi (od roku 1908 byl vdovec) přestěhoval do honosné Vily Lanna v Bubenči, kterou pro něj upravil (včetně kubizujícího nábytku) architekt Ladislav Machoň. Že se jednalo o odpočinek vynucený, ukazuje, že po válce se Zikmund k podnikání vrátil. Vilu pronajal francouzské vojenské misi a později ji prodal. Ve firmě Bratří Zikmundové (BZ), založené jeho syny roku 1920, už vystupoval „jen“ jako rádce. Hlavní roli převzala nová generace. Po třech letech Vojtěch Zikmund z firmy odešel. Vojtěch Zikmund byl činný nejen jako obchodník a průmyslník. Mimo jiné byl spoluzakladatel a první místopředseda správní rady akciové společnosti Uhličité lázně a zřídla v Poděbradech, místopředseda Československého vývozního a dovozního syndikátu pro průmysl minerálních olejů, člen správní rady Brněnské banky a výtvarného odboru Umělecké besedy. Dodejme, že Zikmundovi nástupci si počínali víc než zdatně. Firma BZ ve svých počátcích dokonale zúročila zkušenosti z pobytu Oldřicha Zikmunda v Americe. Vsadila na rozvoj motorismu a brzy se stala největším československým nezávislým dovozcem a distributorem benzinu a oleje. Roku 1923 měla pouze dvě veřejné čerpací stanice, obě v Praze. V roce 1927 jich už měla 200 a v roce 1938 dokonce 1094 po celém Československu. Součástí kulturní paměti se stal i olej Mogul, propagovaný sloganem „Když olej, tak Mogul!“ Roku 1935 se BZ změnila na akciovou společnost, ale zůstala rodinným podnikem (vlastníci Rudolf Zikmund a František Škoda, předseda správní rady Oldřich Zikmund), do jehož chodu se zapojila už třetí rodinná generace.Úspěšná společnost BZ byla zlikvidována po druhé světové válce. Její majitelé čelili účelovému obvinění z kolaborace, uvalení národní správy a nakonec byla jejich rodinná firma 3. února 1948 znárodněna. (ML)