*1934
Rodák z Kralic na Hané, který v dospělém věku přišel do Poděbrad za prací a udělal obrovský kus práce pro zdejší atletiku. Dosud se nenašel nikdo, kdo by plnohodnotně navázal na jeho sportovní entuziasmus. Jeho tatínek Josef (1896–1967) byl vyučený tesař a pracoval jako prodavač v podniku Budoucnost v Prostějově. Matka Julie (1897–1978) pracovala ve stejném podniku Budoucnost, ale v provozovně v Bedihošti. Josef Zlatníček mladší měl ještě sestru Annu (1931–2016), která se vyučila a pracovala jako prodavačka. Josef byl asi hodně neposedné dítě, milující adrenalin a s tím spojený pohyb na všechny možné způsoby. Podle jeho pozdějších vzpomínek prý s oblibou skákal ze stromu na strom, nebo s dlouhým klackem, který měl nahrazovat skokanskou tyč, zdatně zdolával ploty sousedů. Rodina se zpočátku hodně stěhovala, takže do první třídy chodil v Plumlově, od druhé do čtvrté třídy navštěvoval školu v Kralicích na Hané a do první třídy měšťanky zase vstoupil v Bedihošti. Po druhé světové válce absolvoval v Prostějově osmileté gymnázium, včetně výuky klasické řečtiny a latiny, čímž se později rád občas pochlubil. Už jako dorostenec běhal střední a dlouhé tratě a když byl v sextě, poprvé se setkal při jednom ze závodů se svým velkým vzorem Emilem Zátopkem. Odmaturoval v roce 1952, ale protože se rodina řádně v novém režimu neangažovala, nedostal se na vysokou školu, a tak odešel za prací do Prahy, kde v ČKD Stalingrad pracoval dva roky jako soustružník. V roce 1954 nastoupil dvouletou vojenskou prezenční službu, během které se velice intenzivně věnoval sportu, hlavně běhu na lyžích. Polabí poprvé poznal během dvouletého trenérského studia pro mladé trenéry, které v letech 1956–1958 v Nymburce absolvoval v tělovýchovném středisku na „Tyršáku“. A protože v té době byly Poděbrady ještě okresem, tak po absolutoriu tělovýchovné školy pracoval jako okresní metodik na OV ČSTV Poděbrady a později v Nymburce. Trenérské studium ho natolik oslovilo, že se přihlásil v letech 1960–1965 ke studiu na FTVS v Praze a ještě před absolutoriem v roce 1964 začal učit tělesnou výchovu na elektrotechnické fakultě ČVUT v Poděbradech a okamžitě se také začal angažovat v poděbradské Slavii VŠ, kde založil atletický oddíl, který byl otevřený i poděbradské veřejnosti. Když v Poděbradech definitivně skončila ČVUT, v letech 1983–1999 pracoval jako odborný asistent na katedře tělesné výchovy FEL ČVUT v Praze. Tam už přišel s novým titulem PaedDr, který v dálkovém studiu získal na FTVS. Nejen pro studenty vysoké školy iniciativně a nad rámec svých povinností obětavě organizoval zimní lyžařské a letní vysokohorské turistické kurzy v Čechách, na Slovensku, ale třeba i v Bulharsku nebo Rumunsku. V sedmdesátých letech s nimi také dvakrát úspěšně zdolal zátěžovou akci Dukla, což byl čtrnáctidenní přesun na běžkách z Liberce na Duklu na slovensko-polských hranicích. Sám absolvoval nespočetné množství nejrůznějších závodů. Například v Pražském maratonu byl dvakrát druhý ve své věkové kategorii. Velkou Kunratickou zvládl čtyřiatřicetkrát, naposledy v roce 2010. Na startu legendárního běžeckého závodu Praha – Běchovice mezi lety 1968–2003 ani jednou nechyběl. Běžel Maraton míru v Košicích a další maratony, půlmaratóny a nejrůznější vytrvalecké závody doma i v zahraničí. Srdeční záležitostí pro něj byla Jizerská padesátka, kterou jel dohromady 38x, naposledy v roce 2012. Měl však ještě jeden nesplněný sen, postavit se na start Vasova běhu ve Švédsku. Samozřejmě Josef Zlatníček se nevěnoval jen své fyzické zdatnosti. Jeho úspěšní poděbradští žákovští odchovanci, kteří dosáhli i na republikové medaile, byli například Miroslav Káninský, Pavel Bažant, Pavel Pokorný, Ilona Kantorková (provdaná Donátová), Jan Kaňka a mnozí další, kteří stále vzpomínají, že je obětavý trenér ovlivnil nejen v rovině sportovní, ale i v té osobní. Nevěnoval se jen výchově mládeže. Se staršími sportovci běhal na běžkách štafetové závody a v rámci tréninku chodil každou středu a neděli si zaběhat a v pátek na fotbálek. Z uvedeného vyplývá, že doma se asi moc neohřál. To bylo možné jen díky velmi tolerantní manželce Janě (*1934). Narodila se také na Hané v Prostějově, na tamním gymnáziu se seznámili a od té doby se začali vzájemně doprovázet životem, což v roce 1958 stvrdili i sňatkem, ač těžko by člověk pohledal dvě tak rozdílné osobnosti. Ona milovala matematiku, fyziku a nejméně oblíbený byl tělocvik. On přesně naopak. Jediná shoda snad byla v tom, že oba se ani vzdáleně nepotkali s hudbou. Jana Zlatníčková většinu profesního života pracovala jako odborná asistentka na katedře matematiky FEL ČVUT v Poděbradech, později v Praze. Společně mají dvě děti. Edita (1960) a Marek (*1964) však nikdy žádný sport aktivně neprovozovali, maximálně se shodnou na turistice a rekreační kanoistice. A ještě na závěr se vraťme k legendární atletické rodině Zátopkových, Josef Zlatníček byl opakovaně jejich hostem v domě v Tróji, stejně tak i u Věry Čáslavské, jejíž manžel Josef Odložil byl Josefovým spolužákem na FTVS. (LL)