HOFMANNOVÁ FILIPKA

800 poděbradských příběhů

*1876 – 1960

Poděbradská rodačka odešla do Prahy na studia učitelství a tam už zůstala do konce života. V Poděbradech prožila své mládí, které později bylo inspirací k několika románům, které vydával pod pseudonymem Jiřina Horská. Navzdory tomu, že byla literárně činná, živilo ji učitelské povolání, kde však teprve po roce 1918 se mohly ženy vdávat a tudíž Filipka se už později nevdala a zůstala bezdětná. Její nejznámější román Když se květy rozvíjely vyšel v roce 1929. Knihu věnovala své matce Filipině rozené Hráské, jejíž zápisky a korespondenci využila. V románu vystupuje také „dcera národa“ Zdeňka, dcera Karla Havlíčka Borovského Zdeňka. Příběh se odehrává v Poděbradech Na staré poště, kde žila její matka dcera poštmistra, speditéra a pozdějšího poděbradského purkmistra Václava Hráského. Ten se sice dobře se oženil s dcerou sadského měšťana Bürgemeistra, ale neuváženým podnikáním přišel nejen o věno své ženy, ale o celý majetek, dost se zadlužil a byl rád, když v chudobě dožil v Praze. Filipina sice prožila mládí ve zdánlivém blahobytu, ale z existenčních důvodů se nakonec musela provdat za hrubého a sobeckého statkáře Hofmanna, s nímž byla nešťastná. Právě autorka románu byla jejich jedinou dcerou. Protože při psaní mohla vycházet z autentických matčiných deníčků a dopisů, podařilo se jí popsat historicky věrně prostředí, v němž vyrůstala její matka. Zachytila i osudy blízkých osob, jimž jen nepatrně změnila jména. V autorčině líčení jsme získali docela věrný obrázek života maloměstské poděbradské společnosti kolem poloviny 19. století. Do poděbradského prostředí z doby národního obrození je ještě zasazena povídka Pozdě a také její další román Tys neviděla slunce, který vyšel v roce 1936. V něm hlavní postavou učinila setníka Staňkovského, nadutého a omezeného člověka, za něhož se z velké lásky provdala její teta Lotti, matčina sestra. Čtyři děti, které po její smrti osiřely, museli pak vychovat prarodiče Bürgemeistrovi v Sadské. Také v dalším románu Zdenka, který údajně napsala podle korespondence s neznámou přítelkyní, je patrný velký kus autorčiny biografe. Jako vzpomínku na zemřelou matku napsala Jiřina Horská ještě malou sbírku básní a dala jí přiléhavý název Smutné písně. (JH)