*1857 – †1939
Poděbrady měly štěstí, že se tady v první čtvrtině minulého století sešly opravdu výjimečné osobností, které spojila nezištná snaha pomoci městu k prosperitě a proslulosti. Mezi předními to byl i Jan Vladimír Hráský. Ač nebyl zdejším rodákem, měl v Poděbradech hluboké rodové kořeny. Po matce Anně byl pokračovatelem starobylého rodu Žáků. Otec Ladislav pocházel ze selského rodu z nedalekých Netřebic. Jan Vladimír se narodil v Babulech v polské Haliči, kde tehdy byl jeho otec ředitelem panství. Po studiích na české reálce v Praze pokračoval na technice a v roce 1878 absolvoval obor stavebního inženýrství. Pár let na škole ještě zůstal jako asistent, v roce 1884 byl jmenován zemským inženýrem v Lublani. Tady 13 let zastával úřad přednosty technického úřadu a při tom zasedal v lublaňské městské radě. Z tohoto období pochází řada jeho projektů na obnovu tamních zemských budov po zničujícím zemětřesení. Byly mezi nimi i projekty na dokončení stavby Zemského muzea a Zemského divadla, na vily a domy v Lublani, ale i na Národní domy v Celji, Gorici a Terstu. Hráský tam vyprojektoval také několik významných mostních staveb a vodních děl. Když v roce 1897 odjížděl zpátky domů, přišli se s ním na nádraží rozloučit tisíce lidí. V Čechách se stal profesorem kulturní techniky na Českém vysokém učení technickém, kde setrval až do odchodu na odpočinek. Za dobu svého působení na škole byl několikrát zvolen děkanem a v roce 1900 také rektorem. Významné bylo Hráského politické angažmá. V letech 1901-1902 byl poslancem Českého zemského sněmu. Od roku 1907 až do převratu 1918 působil jako poslanec Říšské rady ve Vídni za skupinu měst ve východních Čechách včetně Poděbrad. V samotných Poděbradech, kde postavil velké rodinné sídlo na dnešním Náměstí 5. května, byl dlouholetým členem městské rady. V letech 1912–1919 byl dokonce náměstkem starosty. Už dříve, když Žákovská usedlost čp. 3/III. v sousedství panské Dřevnice v roce 1887 vyhořela, vyprojektoval a do roka postavil na jejím místě nový patrový dům (zbořen v roce 1981 a dnes je zde mimo jiné sídlo Městské policie). Po nerealizovaném projektu na přivedení dobré pitné vody a dobudování městského vodovodu od knížete Hohenlohe sám nezištně vypracoval pro obec návrh na stavbu vodárny a projekt na kompletní kanalizaci. Byl to také on, kdo prosadil stavbu nové vodní elektrárny spojenou s rozsáhlou regulací Labe, a u investora celého vodního díla, Středolabského komitétu, smluvil výhodné ceny za dodávky energie. Za zásluhy o město byl v roce 1915 jmenován čestným občanem a po něm bylo nazváno nové nábřeží od mostu až k Vinici. Nejvíce však profesor Hráský udělal pro další rozvoj Poděbrad od roku 1919 jako první předseda nové akciové společnosti, která převzala lázeňský podnik od obce. Skoro dvacet let se lázeňská společnost pod jeho vedením úspěšně rozvíjela. Poděbradské lázně měly nakonec výhody i z toho, že se Hráský stal zároveň předsedou Ústředního svazu lázní a minerálních zřídel republiky Československé. Zatímco na všech vědeckých a pedagogických postech i ve všech ostatních oblastech své mnohostranné činnosti získával jednu poctu za druhou (byl jmenován čestným členem mnoha našich i zahraničních institucí, čestným doktorem technických věd atd.), ve svém soukromém životě takové štěstí neměl. V roce 1895 se oženil s půvabnou jihoslovankou Marií Kosmačovou. Jejich rodinný život poznamenaly dozvuky tamního katastrofálního zemětřesení, na jehož následky v roce 1901 zemřela jejich tříletá dcerka Anica. Hráského manželka ji následovala v roce 1910. Až když se v roce 1923 provdala jeho druhá dcera Zora, odhodlal se k novému sňatku. Po třech letech šťastného manželství znovu v roce 1926 ovdověl a od té doby až do konce života zůstal sám. Prof. Ing. Jan Vladimír Hráský, Dr.H.c. zemřel po krátké nemoci v dubnu 1939 ve věku 82 let v Praze Jeho ostatky byly převezeny do poděbradského zámku, kam se s ním s rodinou a širokou poděbradskou veřejností přišli rozloučit zástupci města a všech korporací, v nichž působil. Společně pak ho vyprovodili na jeho poslední cestě. Pohřební průvod městem ke hřbitovu v Kluku, k rodinné hrobce při severní hřbitovní zdi, byl posledním pohřebním průvodem svého druhu v Poděbradech. (JH)