POSPÍŠIL JIŘÍ

800 poděbradských příběhů

*1942 – †2021

Jiří se do historie Poděbrad zapsal především díky své činnosti u Divadelního spolku Jiří, kde přes třicet let zastával různorodé pozice. Vyzkoušel si nejen herectví, ale dlouhé roky byl také na pozici předsedy a stal se také díky své zručnosti a technické zdatnosti nepostradatelným technikem nejen spolku ale i celého divadla. V Divadelním spolku Jiří působil od roku 1985, kdy se do Poděbrad přestěhoval s rodinou z Mladé Boleslavi. První role ve spolku, kam ho přivedla manželka Jana, přišla ještě tentýž rok. V inscenaci s názvem „Moderní jesličky“ si zahrál pod režijním vedením Jana Pavlíčka a po boku své manželky, roli koncentráčníka Josefa. Na začátku 90. let stál za DS Jiří u prvních Slavností krále Jiřího, které vznikly z myšlenky a snahy dalšího ochotníka Václava Charbuského a v mnoha obměnách se udržují až dodnes. Se svojí ženou, která vedla dramatický kroužek, participoval na mnoha akcích a představeních pro děti. Mezi lety 1990 až 2006 byl několikrát za sebou zvolen předsedou spolku, následně působil ve výboru, staral se o žádosti o dotace a granty i spolkové webové stránky. V roce 1998 ochotníci vyhlásili veřejnou sbírku s názvem „Občané sobě“ na dostavbu Divadla Na Kovárně, které bylo kvůli technickému stavu uzavřené od roku 1987. Rok 1999 se pak stal „Rokem obnovy“, který obsahoval čtyři happeningy a Jiří stál v jeho čele jako předseda spolku. Aktivně se podílel na organizaci i dalších spolkových akcí, např. Letních divadelních slavností, happeningu 24 hodin čtení, nebo festivalu FEMAD (Festival mladého amatérského divadla). V první inscenaci na prknech nově otevřeného Divadla Na Kovárně s názvem Odhalení si zahrál poděbradského děkana Václava Poštu. Později však postupně vyměnil jeviště za technickou kabinu a svoji dílnu, kde vznikaly kulisy i rekvizity do mnoha her a malé technické vynálezy, jež významně usnadňovaly (a některé dodnes usnadňují) činnost spolku. Při této činnosti uplatnil smysl pro detail, který si vypěstoval u svého koníčku, kterým bylo letecké modelářství. V roce 2014 Jiří získal za svoji neutuchající aktivitu ve spolku Cenu Ď. Před přestěhováním do Poděbrad pracoval v závodech Škoda auto jako vysokoškolský inženýr, následně se stal učitelem a později i ředitelem na dnes již zaniklém Středním odborném učilišti zemědělském v Libici nad Cidlinou. Po odchodu do důchodu byl technikem Divadla Na Kovárně a zajišťoval technicky zdárný průběh povětšinou divadelních představení. Členové spolku na Jiřího vzpomínají jako na pracovitého srdcaře, šikovného technika, pečlivého kutila a sběratele, který nechyběl při žádné činnosti či brigádě, a který uměl překvapit, když vzal do ruky housle. Byl aktivním členem spolku až do začátku roku 2021, ve kterém nečekaně podlehl covidu-19. (KV)