KORDA VÁCLAV

800 poděbradských příběhů

*1907 – †1996

Narodil se v Poděbradech jako druhé dítě obecního strážníka Josefa Kordy a jeho ženy Marie. Podle pamětníků prý sice vynikal v lotrovinách, ale byl také obratný, inteligentní a dobře maloval. Zejména však snil o létání. V roce 1926 absolvoval leteckou školu pro odborný dorost letectva v Prostějově a nastoupil svou službu u Leteckého pluku 1 ve Kbelích. V září 1929 byl přemístěn k Leteckému pluku 4, ale už po šesti měsících odešel k Vojenskému leteckému ústavu studijnímu. Po ročním působení studium přerušil. Vlastně tak ukončil aktivní vojenskou službu a ocitl se v záloze. V létání pokračoval od roku 1931 jako pilot Československé letecké společnosti, kde působil až do března 1939, když byl se vznikem protektorátu ukončen i náš civilní letecký provoz. Nesmířil s okupací a přes Polsko a Francii odešel bojovat do Velké Británie. V Československu sice létal jako stíhač, ale na své válečné misi nastoupil po zaškolení jako člen posádky bombardéru. Stál tak u vzniku legendární československé 311. bombardovací perutě. A jako pilot a velitel jednoho z bombardérů byl i u toho, když 10. září 1940 došlo k prvnímu operačnímu nasazení této jednotky. Většinou létal na bombardéru Vickers Wellington, což byl jeden z nejúspěšnějších bombardérů RAF ve 2. světové válce. Účastnil se celkem 41 bombardovacích letů. V noci z 1. na 2. července 1941 se Kordův aeroplán vydal na cestu s cílem svrhnout náklad pum na německý těžký křižník Princ Eugen, který po neúspěšném pokusu v Atlantiku napadnout zásobovací trasy, byl dočasně umístěn v doku ve francouzském Brestu. Několik předchozích náletů na něj bylo neúspěšných a i tentokrát bombardér přivítala prudká protiletadlová palba a kouřová clona. Kordovu letadlu se podařilo křižník dvakrát zasáhnout a zásadně poškodit šroub a kormidlo. V roce 1942 byl jako zkušený a mnohokrát vyznamenaný pilot převelen na nebezpečnou misi, která zajišťovala přepravu nových letadel z Kanady do Velké Británie. Václav Korda tak 16. dubna 1942 tvořil v historii československého letectva společně s kolegou Antonínem Liškou první československou posádku, která bez mezipřistání přeletěla Atlantický oceán. Trasu na letounech Hudson a Ventura ještě zopakoval celkem pětkrát. Husarský kousek ocenil osobním děkovným dopisem i tehdejší exilový prezident Edvard Beneš. Se získanými zkušenostmi byl později převelen k hlídkování nad Atlantikem. V prosinci 1943 je Korda převelen k Transport Command, která zajišťuje dopravu osob, nákladů a zásobování jednotek. Zde létá až do konce 2. světové války. Do vlasti Václav Korda přiletěl 14. Června 1945. Po propuštění do zálohy nastoupil jako provozní ředitel do Československých aerolinií. Nicméně pro svou minulost se v novém politickém zřízení stává velmi rychle nežádoucí osobou. Byl neprávem obviněn za podíl na tragické havárii dopravního letadla a po různých záminkách byl i „degradován“ na pilota, byť nesměl létat na komerčních linkách. Dostala se mu utajená informace, že je sledován a chystá se na něj politický proces. Proto poslal svoji ženu Libuši Pollak-Kordovou domů do USA, protože jako Čechoameričanka měla americký pas a sám čekal na vhodnou příležitost jak opět opustit, ale tentokrát nedobrovolně, svou vlast.  Jednou na podzim 1947 odešel před odletem „zkontrolovat“ stroj společnosti Pan Am a nějak „zapomněl“ vystoupit. Po jistých peripetiích následně žil manželkou v USA ve městečku Amityville a zastával různé funkce u společností spjatých s letectvím. Profesní kariéru skončil v roce 1977 jako viceprezident velké letecké společnosti na dnešním newyorském letišti Johna F. Kennedyho. A ve volném čase se věnoval své velké zálibě malování obrazů. Do rodných Poděbrad přijel opět už v březnu 1990. Přivezl s sebou urnu s popelem první manželky Libušky. Po jeho smrti byla i jeho urna uložena v poděbradském rodinném hrobu, který má číslo 311. Jde symbolicky o stejné číslo, jaké měla československá letecká peruť RAF. Václav Korda byl vyznamenaný 4x Československým válečným křížem 1939, Československou medailí za chrabrost před nepřítelem, Československou medailí za zásluhy I. st., Československou. vojenskou pamětní medailí, Air Crew Europe Star, Defense Medal, War Medal a in memoriam byl povýšen do hodnosti generála. V roce 1992 vydal rozšířené paměti z roku 1946 pod názvem Pilotem R.A. F. (LL)