*1930 – †2011, *1932
Jeden z nejkontroverznějších příběhů novodobých českých dějin, který stále rozděluje společnost, je úzce spojený s Poděbrady. Hlavní postavy jsou bratři Ctirad a Josef, a protože jejich životní osudy jsou velmi podobné, spojili jsme je do jednoho medailonu. V dubnu 1940 se do Poděbrad přistěhovala se dvěma syny a dcerou Zdena Mašínová. Jejich otec a manžel Josef Mašín starší, hrdina protifašistického odboje v té době už působil v ilegalitě. Po jedné noční razii gestapa dostal zbytek rodiny příkaz do 24 hodin opustit Prahu. V nejvyšší tísni si matka vybavila, že se během lázeňského pobytu v Poděbradech v létě 1939 seznámila s místním stavitelem Peřinou a tak ho v zoufalství požádala o možnost přechodného pobytu. Bez váhání jí velkoryse a velmi statečně nabídl polovinu novostavby dvojdomku na konci dnešní ulice Na Chmelnici poblíž trati. Děti pak pokračovaly v Poděbradech v Sokole a Junáku, a když byla matka opakovaně vězněna, o děti se starala obětavá hospodyně a její matka, přísná olomoucká babička Emma Nováková. Kluci se snažili dětsky naivním způsobem škodit Třetí říši, zpočátku sirkou zastrčenou do domovního zvonku německé rodiny až po občasný roznos letáků. V březnu 1945 přivedli bratři domů dokonce dva uprchlé sovětské zajatce a než se napojili na partyzány v okolí, schovávali je v přístěnku mezi oběma sousedícími domy. Po druhé světové válce rodina chvíli požívala mimořádné úcty národa. Ctirad se přihlásil jako dobrovolník k ostraze hranic, oba bratři byli vyznamenáni prezidentem Benešem za chrabrost a všude byl vyzdvihován hrdinný odkaz jejich otce. Bratři nastoupili na poděbradské reálné gymnázium a Ctirad byl po gymnáziu přijat na ČVUT. Chtěl sice původně na vojenskou školu, ale protože se jednalo už o rok 1951, by vyhodnocen jako nespolehlivý. Oba bratři se stále víc dostávali do společenské izolace. To impulsivní mladíci prožívali velmi těžko a začali se silně vymezovat proti totalitnímu režimu. Pod nátlakem národního výboru se rodina musela vystěhovat z rodinné vily do činžovního domu a krátce nato do vlhkého domku v Činěvsi. Bratři začali s protirežimní činností už na podzim 1948 od vytloukání oken kovaným komunistům, přes tisk a distribuci letáků. Paradoxně Ctirad absolvoval partyzánský kurs Svazu brannosti a získané zkušenosti později úspěšně aplikoval v praxi, s čímž organizátoři určitě nepočítali. Snažil se také s kamarády ilegálně shromažďovat zbraně a munici. Zájem o zbraně byl důvodem, že v roce 1949 Ctirad také úspěšně složil zkoušky myslivosti. V záškodnické činnosti nebyl tak úspěšný, protože v říjnu 1950 byl odsouzen poděbradským Lidovým soudem ke dvěma měsícům podmíněně, že úmyslně poškodil traktor na letní brigádě. V roce 1951 oba bratři začali už vážně organizovat odbojovou protikomunistickou činnost. Ilegální skupina bratří Mašínů na podzim 1951 přepadla služebnu Sboru národní bezpečnosti v Chlumci a při snaze získat zbraně Josef Mašín zastřelil strážmistra SNB Oldřicha Kašíka. Krátce na to skupina přepadla další stanici SNB, tentokrát v Čelákovicích a tam Ctirad Mašín skautskou dýkou podřezal spoutaného a omámeného strážmistra SNB Jaroslava Honzátka. Na pachatele se nepřišlo, ale protože se na Ctirada provalilo, že se chystá k tehdy nezákonnému opuštění republiky, byl v srpnu 1952 odsouzen ke dvěma a půl rokům odnětí svobody a byl vězněn v nelidských podmínkách jáchymovských uranových dolů. V srpnu 1952 zastavili Josef Mašín a Václav Švéda v uniformách Lidových milicí na Chrudimsku vůz se čtyřmi zaměstnanci společnosti Kovolis Hedvikov, který převážel mzdy pro zaměstnance (884 239 Kčs). Při potyčce byl zastřelen účetní Josef Rošický. Krátce po propuštění na amnestii prezidenta Zápotockého v září 1953 pak Ctirad Mašín opět s Václavem Švédou na Olomoucku zapálili několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči jednomu z nich vystřelil oko. Na podzim roku 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. V noci 3. října se jim hranice skutečně podařilo přejít. Naneštěstí byli za hranicemi na území tehdejší NDR odhaleni. Začalo rozsáhlé pronásledování. Proti uprchlíkům bylo zmobilizováno neuvěřitelných 20 tisíc příslušníků Volkspolizei a Sovětské armády. Na železniční stanici Uckro podezřele vyhlížející skupinku chtěli legitimovat východoněmečtí policisté, ale při následné přestřelce a útěku byli dva z nich zabiti. Jejich dramatický útěk s napětím sledoval snad celý západní svět. Říkalo se o nich, že běhají jako Zátopek a střílí jako finští odstřelovači. Ctirad se do Západního Berlína dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do USA připluli lodí v březnu 1954. Prošli vojenským výcvikem a po něm všichni tři vstoupili do Special Forces v Severní Karolíně. Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. U Ctirada se v průběhu roku 1961 objevily těžké zdravotní obtíže související s nádorovým onemocněním lymfatického systému. Naštěstí transplantace krvetvorných buněk byla úspěšná. Po odchodu do civilu bratři krátce podnikali společně s Paumerem, ale po roce se jejich cesty rozešly. Ctirad si zpočátku pořídil autoservis. Josef se vrátil na čas do Západního Německa, odkud pak odešel do Kalifornie, kde si založil letecký podnik, který z něj udělal milionáře. V roce 1996 vyzval Ctirad Mašín otevřeným dopisem prezidenta České republiky Václava Havla, aby se vzdal svého úřadu s hlavním argumentem, že už dávno vyčerpal svůj zdánlivý morální kapitál a nyní zemi údajně už jen škodí. V roce 2005 bratři obdrželi Masarykovu cenu, kterou čeští a slovenští emigranti na východě Kanady v Halifaxu udělují od roku 1985. V roce 2008 udělil premiér Mirek Topolánek bratrům Mašínovým a Milanu Paumerovi čestnou Plaketu předsedy vlády České republiky. Členové skupiny, stejně jako část české veřejnosti, vždy považovali všechny akce jako legitimní ozbrojený odboj proti komunistickému režimu a naplnění odkazu jejich otce, který jim na motáku z vězení napsal, že první povinností každého uvědomělého Čecha je hájit svobodu vlasti a národa. Odvaha, nezbytná přísada hrdinství, kterou bratři nepochybně oplývali, je morálně neutrální. Zdobí zločince stejně jako světce. Příběh bratrů Mašínů je především bolestným odrazem tragické historie 20. století.(LL)