*1884 – †1962
Mezi poděbradské rodáky, na které bychom neměli zapomenout, patří i František Malovec, který svůj život zasvětili práci pro Sokol. K sokolské myšlence přilnul už od dětství, ve sportování našel zalíbení a už začátkem 20. století na prahu dospělosti složil svou cvičitelskou zkoušku. Byl odchovancem tehdy oblíbené tak zvané Corvinovy výchovy sokolských závodníků a cvičitelů. V občanském životě pracoval v dělnických profesích jako zámečník v ČSD Nymburk. Přesto nepropadl proplánovanému vábení krajně levicových stran. Byl celoživotně orientován národně socialisticky, obdivoval Masaryka i Beneše a vážil si svobodného Československa. Byl vrstevníkem takového sokolského borce, jako byl Karel Starý. Od něj také přebíral nejen sportovní zápal, ale postupem času se stal jeho zástupcem v čele poděbradské sokolské jednoty. S přestávkami plnil funkci náčelníka poděbradského sokola. To bylo v letech 1911 – 1912, 1922 – 1928, 1931 – 1934 a naposledy ještě v roce 1946, celkem 14 let. František Malovec, kterému sokolská myšlenka naplnila život, zastával i další sokolské funkce. V roce 1923 byl ustanoven jako vedoucím župní cvičitelské školy v Poděbradech a následně pak až do roku 1934 byl vedoucím dorostu celé Tyršovy župy. V roce 1934 byl náčelníkem celého V. okrsku poděbradského. V této době se také zásadně zasloužil o zvelebení sokolské chaty poblíž přívozu Oseček. Základem letního sídla byl vyřazený železniční vagon, který František Malovec výhodně získal od železničních dílen v Nymburce. Veškeré náklady na zprovoznění tak přišly sokolskou pokladnu jen na 16 tisíc korun. Po rozpuštění Sokola se k chatě dostalo řízením osudu poděbradské středisko ČVUT, ale dnes je její osud už dávno zapomenutý. Během svého náčelnického působení se účastnil 4 všesokolských sletů. Dvakrát na Letné cvičil v sestavě Maratón a následně to byla skladba Stavba sochy svobody. Na následujících již strahovských sletech v letech 1926 a 1932 cvičil skladbu Kde domov můj a Tyršův sen. Nezastupitelnou úlohu měl také František Malovec při zrodu druhé poděbradské sokolovny. Už v roce 1920 se stal členem výboru Družstva pro vystavení sokolovny v Poděbradech, který zahájil sbírku na stavbu nové modernější budovy a stejně tak se členové výboru podíleli na vyhledávání řemeslníků – dobrovolníků, kteří by pomohli při její stavbě. Svou zámečnickou profesi tady uplatnil i František Malovec. Pro projekt tehdy oslovili uznávaného architekta Františka Krásného, který byl autorem úspěšné přestavby hlavního sídla sokolů pražského Tyršova domu a právě Malovec také přispíval radami zkušeného cvičitele, který nejlépe znal potřeby cvičenců. Do této doby spadá pořádání tělovýchovných akademií, sletových nácvičných a secvičných v různých místech okresu i mimo něj, na které se chodilo průvodem pěšky, putovalo na žebřiňácích nebo po železnici a sbírala se tak koruna ke koruně. František Malovec pochopitelně figuroval i při slavnostním otevření sokolovny v průběhu sletu Tyršovy župy dne 24. července 1927, když velel slavnostnímu cvičení. Ještě rok před otevření nové sokolovny se zúčastnil jako vedoucí župní cvičitelské delegace do německé tělocvičné jednoty Sokol Žitava, následující rok se představil jako člen závodního družstva v Makedonii ve Skopje. Po skončení druhé světové války byl František Malovec za národní socialisty zvolen do šestatřicetičlenného Místního národního výboru v Poděbradech a dostal na starosti vodárenský a elektrárenský referát. V té době mezi sokoly už měl takovou autoritu, že byl zvolen náčelníkem celé Tyršovy župy, která s centrem v Kolíně sdružovala desítky sokolských jednot středního Polabí. Na tomto postu setrval až do roku 1948. I po rozpuštění Sokola docházel do tělocvičny a přispíval svými zkušenostmi zejména cvičení mládeže, protože sokolovna byla jeho druhým domovem. (LF)