*1887 – †1967
Stavitelství dostal Otakar do vínku. Mistrem tesařským byli jeho otec Antonín i dědeček Innocenc, za kmotra mu šel stavební inženýr Jan Klecanský, tehdy stavící novorenesanční kolínskou radnici. Otakar se narodil ve Velimi, která byla jen jednou z více profesních zastávek jeho tatínka. Krátce poté se celá rodina, zahrnující ještě maminku Julii a staršího bratra Bohuslava, natrvalo usadila v Poděbradech ve starobylém domě Na Valech čp. 73. Po reálném gymnáziu Otakar absolvoval Českou školu technickou a věren rodinné tradici se stal stavebním inženýrem. Během studií ho nadchlo technické experimentování, které mu však způsobilo nešťastné zranění tváře. Otakar se příležitostně zapojil do stavebního rozvoje Poděbrad, ale jeho hlavním působištěm se stala Praha, v níž žil od svých studií a kde se i oženil. Profesní zlom v jeho životě nastal roku 1927, kdy se zařadil mezi inženýry stavební firmy Václav Nekvasil, která byla největší v meziválečném Československu, s 300 stálými zaměstnanci a až 14.500 smluvními pracovníky. Otakar se tak stal zodpovědným za realizaci mnoha velkoryse koncipovaných pražských staveb, jako byla například funkcionalistická budova bývalé Československé eskomptní banky na rohu ulice Na Příkopech a Celetné. S Otakarem je spojeno i vybudování jednoho z nejmodernějších činžovních domů své doby, a to Paláce Edison v Žitné ulici. V tomto domě od jeho dokončení v roce 1932 žila Otakarova jediná dcera Julie s rodinou a později i on sám. Vnukem Otakara Tauce byl český psychiatr Vlastimil Straka, dlouholetý přednosta Léčebny závislostí v Horních Beřkovicích u Mělníka. V tradici rodiny Tauců pokračuje Otakarův pravnuk, architekt Miloš Solař, pracovník Národního památkového ústavu a aktivní člen Klubu Za starou Prahu. (TK)