*1870 – †1957
Narodil se sice v nedaleké Kouřimi do rodiny okresního soudce, ale většinu svého života spojil s Poděbrady a se sokolskou myšlenkou. Budoucí právník už na studiích patřil k hnutí Omladiny a za první světové války byl také aktivním členem odbojové Maffie. Jako vlastenec publikoval své často odvážné protirakouské texty v novinách pod pseudonymem Joža Trugler. Pracoval jako soudce a pro své protirakouské názor byl často překládán z místa na místo. Po vzniku Československé republiky působil v okresní správě, byl vrchním právním radou poděbradského okresu, později i okresním tajemníkem. V roce 1933 se stal místostarostou Československé obce sokolské. Současně v letech 1933–1937 zastával funkci starosty poděbradského Sokola a od roku 1930–1939 byl starostou Tyršovy župy. V roce 1933 se stal v Lublani pokladníkem Svazu slovanského sokolstva. Svou odvahu prokázal 15. července 1939, když přijal funkci starosty ČOS. Dobře věděl, že na seznamech gestapa patří sokolští funkcionáři k prvořadým nepřátelům Říše. Přesto místo poklidného důchodu se postavil zlu čelem. Už v srpnu 1939 se stal členem tzv. „ilegální pětky“, která měla řídit sokolský protinacistický odboj. V únoru 1940 Truhláře zatklo gestapo a do konce války byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Jeho spoluvězni později vzpomínali, jak jim tento věkovitý muž dodával potřebnou odvahu a naději, jak je povzbuzoval při rozcvičkách v mrazu, jak je nabádal při večerním klábosení na ubikacích k národní hrdosti. Nejen levicově naladěná poválečná atmosféra přivedla Josefa Truhláře do řad komunistické strany. Možná v tom byla i z dnešního pohledu naivní úvaha, že je to cesta, jak zachránit sokolské hnutí po zásadní změně režimu v roce 1948. Také proto po únorovém převratu v roce 1948 znovu přijal funkci starosty ČOS. Jeho osobní korespondence dokládá snahu zachránit kontinuitu sokolského hnutí, leč starému muži už zřetelně scházela síla. Svou dosud nezpochybnitelnou autoritou neúmyslně pomohl otevřít cestu k postupné likvidaci Sokola. Musel zažít trpké zklamání, když v červenci 1948 seděl na hlavní tribuně XI. všesokolského sletu na Staroměstském náměstí vedle vzteklého Gottwalda a kolem pochodoval v naprostém tichu průvod cvičenců. Podle pamětníku několik formací sokolských žup, které až před tribunu spontánně provolávaly slávu republice, prezidentu Benešovi, když došly až před tribunu, prošly v úplném tichu. Do ticha navíc zazněl povel: „Pozor! Vlevo hleď!“ a kolem tribuny mlčky prošel sokolský útvar s tváří odvrácenou na druhou stranu, bez jakýchkoliv pozdravů. Jakmile prostor před tribunou minuli, začali sokolové znovu hromadně skandovat: „Ať žije prezident Beneš!“ Zoufalý Josef Truhlář, sedící vedle Gottwalda, se marně snažil na své Sokoly působit a volal na ně, aby hleděli vpravo a viděli jeho salutování na pozdrav. Namáhal se marně. Režim pak ještě použil osmdesátiletého Truhláře, aby právě on našim zlatým hokejistům v roce 1950 oznámil, že nepojedou na mistrovství světa. Celá hokejová reprezentace mistrů světa se tehdy shromáždila v Tyršově domě, kde vedle sokolské obce sídlil i hokejový svaz. Krátce po poledni jim předseda sokolské obce Truhlář sdělil, že do Londýna nepoletí. Jako oficiální důvod bylo neudělení víz pro reportéry Josefa Laufera a Otakara Procházku, což bylo prý vedením státu vyhodnoceno jako bezcharakterní arogance kapitalistického pořadatele mistrovství. A jediná odpověď prý byla ignorovat tento šampionát. Na druhé straně pracovnice z hokejového ústředí několik hodin předtím ujišťovala znepokojené mužstvo, že sporná víza jsou připravena na britském konzulátu. Později reportér Josef Laufer uvedl, že všechno bylo právě naopak. Anglický konzulát se opakovaně snažil oba novináře oficiální cestou vyrozumět, že víza jsou připravená, ale tato informace se k nim nedostala. Truhlář pak pod tlakem hokejistů vzápětí doznal, že dostal příkazem z nejvyšších míst přednést hokejistům tuto nepříjemnou zprávu. Důvod byl prostý. Vedení KSČ se obávalo, že v případě vycestování na světový šampionát by mohl celý tým emigrovat. Smutný epilogem této nedůstojné frašky byl vykonstruovaný proces, v němž bylo jedenáct hokejových mistrů světa odsouzeno za vlastizradu a špionáž dohromady na 78 let. Truhlář se po roce 1948 také podílel na zákonech o sjednocené tělovýchově. V čele Sokola byl až do jeho faktického zániku v roce 1952, kdy zlomený stařec dobrovolně předal sokolskou agendu Státnímu výboru pro tělesnou výchovu a sport. V roce 1954 se stal prvním nositelem titulu Zasloužilý pracovník v tělesné výchově a sportu a následující rok obdržel Řád republiky. (LL)