*1821 – †1891
Narodil se ve Velkém Zboží. Jeho otec Johann Zettl byl státním úředníkem a později ředitelem okresního soudu. Matka se jmenovala Anna. Na studium polytechniky v Praze (dnešní ČVUT) navázal v letech 1843–1844 ještě na polytechnice ve Vídni, kde složil zkoušky ze stavebního inženýrství, vodního stavitelství a silničního stavitelství. V letech 1844–1847 navštěvoval vídeňskou Akademii výtvarných umění. Po studiích se usadil ve Vídni a prodělal zářnou kariéru ve státní službě. Jako inženýr působil na státním stavebním úřadu a několika ministerstvech (obchodu, živností a veřejných staveb, později vnitra a zahraničí). Od roku 1847 se podílel na architektonickém plánování a výstavbě většiny státních institucí jako byly nemocnice, ústavy pro choromyslné a věznice. Některá zařízení i sám navrhoval. Zettl patřil mezi první sociální architekty své doby a jeho jméno je dnes silně spojeno právě s návrhy nemocnic a psychiatrických ústavů. Z realizací lze uvést například nemocnici a později právnickou fakultu v Záhřebu (1859), nemocnici v Bratislavě (1860), nemocnici a porodnici v Krakově (1870), nemocnici Rudolfsstiftung ve Vídni (1859 – 1864), vídeňský Patologicko-anatomický a chemický institut ve Všeobecné nemocnici Vídeň (1859 – 1862) psychiatrickou nemocnici Lipótmező, Hűvösvölgyi v Budapešti (1868), psychiatrickou léčebnu, Hermanstadt v Sedmihradsku (1860) nebo Zemský ústav pro choromyslné, Brno-Černovice (1861–1863). Kromě toho navrhl ve Vídni i provizorní budovu sněmovny „Schmerlingtheater“ (1861), rozšířil budovu ministerstva zahraničních věcí a upravil v roce 1883 císařský dům na Ballhausplatzu. Zettl se rovněž věnoval urbanismu a dlouhodobě se podílel na přípravách rozšíření města. V roce 1858 řídil práci asi 500 lidí, provádějících nezbytné zeměměřičské práce, a v letech 1859–1866 byl členem komise pro rozšíření města Vídeň. Měl tak nemalý vliv na vznik známé vídeňské okružní třídy Ringstrasse. Do příprav byl tak ponořen, že roku 1858 předložil i vlastní projekt rozšíření města. Ostatně pobízel jej k tomu i ministr vnitra Alexander Bach. Myšlenka současné nákladní silnice vedoucí paralelně s Ringstrasse v podstatě vzešla od něj. Činný byl také jako soukromý architekt. Velmi úspěšný byl ve Vídni, kde zejména navrhl několik paláců (Leitenberger, Mayr-Melnhof, Wehli) i obytných budov v oblasti Ringstrasse a ve vnitřních čtvrtích. Zettlovy veřejné stavby nalezneme v mnoha částech bývalé monarchie, naopak v Česku je jeho stopa slabá. Navrhl novorenesanční nájemní dům na nároží dnešních pražských ulic Washingtonova a Růžová, mauzoleum rodiny Schrollových v Levíně a zámeček, respektive velkou vilu s hrobkou textilního továrníka Bedřicha Leitenbergera v Josefově Dole. Ostatně už dříve pro něj ve Vídni navrhl zmíněný palác Leitenberger, který patří mezi jeho hlavní díla. Dále se podílel také na návrhu kostela v Ostravě-Hrušově. Ve své úspěšné kariéře Zettl dosáhl hodnosti vrchního stavebního rady a v roce 1882 udělením Řádu železné koruny III. třídy byl povýšen do rytířského stavu. Obdržel též další vysoká vyznamenání, například rakouský Řád Františka Josefa, papežský Řád svatého Řehoře Velikého, švédský Královský řád Vasův, lucemburský Řád dubové koruny nebo španělský Řád Karla III. Představitel historizující a neorenesanční architektury zemřel roku 1891 ve Vídni ve věku 69 let. (ML)