*1908 – †1995
Narodil se na malé vesničce Šťáhlavy u Plzně. Jeho tatínek byl novinář, ale velmi brzy mu zemřel a matka na dva dospívající syny zůstala sama. Živila se zpěvem a hrou na varhany v kostele a také dávala soukromé hodiny. Přes velkou chudobu dokázala se natolik uskromnit, že Arnošt zdárně vystudoval ČVUT, přičemž sám si na studia vydělával kondicemi a finančně ho, jako talentovaného žáka, podporovala i Hlávkova nadace. Brzo po ukončení studia se oženil s dávnou známostí z rodné obce Šťáhlavy Marií Holínskou a v roce 1936 se jim narodila jediná dcera Marie. První zaměstnání získal jako konstruktér v plzeňských Škodových závodech. Ale protože se ukázalo, že je víc zaměřený na pedagogickou dráhu, odešel učit na střední Průmyslovou školu v Plzni, kde přečkal válku a zůstal tam až do roku 1950. V poválečných letech se rozhodl vstoupit do politiky. Společně s Bedřichem Lobkovicem z křimické větve, který patřil k šlechtickým rodinám, jež v roce 1939 podepsaly deklaraci na obranu československého státu, založil v Plzni pobočku Lidové strany. Byl jejím předsedou a neúspěšně kandidovat v roce 1946 do parlamentu. Z té doby vzpomíná na recepci amerického generála Johna W. Harmony, které se účastnil i prezident Beneš. Generál pozval do hotelu Continetal v Plzni místní politiky, ale z opulentního jídla prý nic nebylo, protože Edvard Beneš trpěl žaludečním vředem, jídla se jen dotkl a podle bontonu museli všichni ostatní odložit příbory, když dojedl prezident. To byl vrcholný zážitek politické kariéry. Jindřichovi se pak přestěhovali do České Třebové, když byla hlava rodiny jmenována ředitelem zdejší jediné Průmyslové školy železniční v celém Československu. A na politiku už nebyl čas. Tady působil až do roku 1955 a následující rok přestoupil na nedávno založenou elektrotechnickou fakultu ČVUT v Poděbradech, která sídlila na poděbradském zámku. Získal služební byt v tak zvaných finských domcích Na Obci a plně se věnoval pedagogické činnosti. Krátce také působil ve funkci proděkana zdejší fakulty. Po kompletním přestěhování školy do Dejvic v roce 1983 již definitivně odešel do důchodu. Přesto nadále působil ve vědecké radě vysoké školy a zaměřil se na zpracování svých poznatků do několika učebnic pro studenty. Své katolické víře zůstal věrný až do konce života. Pravidelně chodil do kostela, kde hrál na violu, zpíval na kůru, navzdory výhružkám od představitelů režimu. Po smrti manželky Doc. Ing. Arnošt Jindřich, CSc. střídavě bydlel v létě sám v Poděbradech a zimní měsíce zase trávil u dcery v Praze, kde také zemřel. Navzdory vysokému věku se dočkal jediného vnuka, kterým je poděbradský lékař MUDr. Roman Kostinek. (MK)