LIBENSKÝ VÁCLAV

800 poděbradských příběhů

LIBENSKÝ VÁCLAV

*1877 – †1938

Není mnoho těch, o kterých lze s čistým svědomím napsat, že se opravdu zasloužili o Poděbrady. Univerzitní profesor MUDr. Václav Libenský však do takové exkluzivní společnosti rozhodně patří. Pražák křtěný Vltavou desítky let mířil od svých vysokoškolských přednášek a každodenních povinností přednosty polikliniky pravidelně do Poděbrad, aby tady spojil své teoretické a praktické zkušenosti do zcela originálního pojetí nového přístupu k lázeňské léčbě. Do té doby všechny lázně obecně představovaly spíš podnikatelský model něco mezi oddechovou rekreací a příjemným dýchánkem s příležitostnou návštěvou lékaře. Navíc scházela potřebná úzká odborná specializace jednotlivých lázeňských zařízení. Na jednání správní rady 13. září 1924 její čerstvě kooptovaný nový člen profesor Libenský, předložil zcela nový koncept pojetí lázeňské léčby. Libenský požadoval, aby se lázně proměnily v ústav bádací se špičkovými vyšetřovacími přístroji, vlastní laboratoří a týmem výzkumníků s přísnou specializací. Dále požadoval nahradit hotelový rekreační systém lázeňsko-léčebným přístupem v čele s respektovanými specialisty a týmem odborných stážistů, dietní kuchyní a s individuálním přístupem bez šablonovitého předepisování procedur a konečně, aby se část lázní změnila v sanatorium, kde léčebná stránka je prvořadá a umožňuje individuálně v delším časovém úseku sledovat pacienty. To byl natolik revoluční přístup, že trvalo téměř dalších deset let, než se jej plně podařilo v Poděbradech prosadit. Ale nakonec to byla právě cesta specializace a odbornosti, kterou se začaly vydávat i další lázně a nejen v Československu. Tři roky po smrti Václava Libenského přední balneo odborníci na sympoziu konstatovali, že tak byla otevřena zcela nová etapa lázeňství, která Poděbradům zajistila v jejich odborné specializaci potřebný náskok a vedoucí místo nejen mezi českými lázněmi. Vedení lázní tehdy právě zakoupilo Hotel U krále Jiřího a Václav Libenský prosadil jeho přeměnu na moderně vybavený ústav, který jako první zařízení svého druhu v Československu nabídl pod jednou střechou vyšetřování a léčbu srdečních chorob společně se sanatoriem. Jeho otevřením se lázeňská péče ve městě dostala na vysokou odbornou úroveň. Václav Libenský byl pověřen jeho řízením a následně v roce 1932 prosadil otevření obdobně koncipovaného Nového vyšetřovacího léčebného ústavu (dnes Hotel Zámeček). Roku 1937 byl Libenský, dlouholetý místopředseda správní rady, zvolen předsedou správní rady poděbradských lázní. Jeho cesta k respektované lékařské kapacitě začala po absolvování akademického gymnázia přijetím na lékařskou fakultu, kterou absolvoval v roce 1901. Po promoci pracoval nejprve jako externista oční, psychiatrické a interní kliniky a už následující rok nastoupil jako asistent věhlasného profesora Josefa Thomayera. Záhy se specializoval na nemoci vnitřní, zejména na kardiologii. Od roku 1905 působil na poliklinice Univerzity Karlovy, kde se od roku 1924 stal jejím přednostou. V roce 1909 se habilitoval na docenta patologie a terapie vnitřních chorob. V roce 1914 zveřejnil průlomovou studii o elektrokardiografickém vyšetření srdce, což byla první práce v českých zemích. V roce 1916 byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem a dva roky na to řádným profesorem. Do Poděbrad přijížděl již od 20. let a na Riegrově náměstí číslo 9 si zřídil soukromou ordinaci, převážně obleženou pacienty, jak se zvyšoval věhlas jeho jména. Působil v řadě lékařských spolků a odborných společností, často publikoval. Svým přístupem a prestiží předsedy Československé kardiologické společnost, kterou založil v roce 1930, profesor Václav Libenský otevřel Poděbrady světu. Heslo muže, který se v Poděbradech nikdy neusadil a celý svůj život pendloval mezi Prahou a Poděbrady znělo – nepokračovat, znamená zpozdit se. V roce 2005 Česká kardiologická společnost založila nejvyšší oborové ocenění Zlatou medaili Václava Libenského. (LL)