*1892 – †1973
Jméno Karla Podlipného je spojeno s Poděbrady jednak fotografickým Ateliérem Podlipný (1919–1929) a jednak prostřednictvím legendární fotografické továrny Bromografia, které začínala (1926–1929) právě v našem lázeňském městě, než se v rámci dalšího rozvoje přestěhovala do Sadské. Důležité je zdůraznit, že Podlipného fotografický podnik stál i za slávou avantgardního fotografa, malíře a mystika Františka Drtikola (1883–1961). Bylo to ve dvacátých letech minulého století, kdy se fotografie stále více prosazovala i v tištěných médiích a Drtikol, mistr fotografického portrétu, na nový trend pružně zareagoval. Jeho malý pražský fotopodnik nepostačoval poptávce, a proto začal Drtikol hledat komerčního partnera, který by zhotovoval pozitivy z negativů ve větších sériích. A přesně tento požadavek v roce 1925 splnil fotografický podnik Bromografia Poděbrady. Majitel závodu Karel Podlipný se narodil v Lužanech u Jičína jako deváté dítě Aloise Podlipného a jeho manželky Barbory. Za 1. světové války byl vojenským fotografem v Černé Hoře, Srbsku a Albánii. Na konci války byl členem strážního oddílu v Terezíně, kde fotografoval i popravy zajatců. Po válce pokračoval jako fotograf a majitel fotografického závodu na několika místech (Poděbrady, Lázně Bělohrad, Nymburk, Sadská) a následně pak dlouhá léta v Brně. V roce 1932 se zúčastnil První celostátní výstavy fotografů z povolání, na které získal stříbrnou medaili. Stejně jako v Poděbradech, tak i v Brně provozoval vlastní fotografický ateliér a začal jako jeden z prvních s výrobou barevných fotografií. V říjnu roku 1945 se stal předsedou Foto – družstva v Brně, které bylo v roce 1949 znárodněno a začleněno do podniku Chemodroga. V roce 1955 odešel do důchodu, který činil 603 korun měsíčně. V Brně nakonec také zemřel. Jeho starší bratr Alois (1879–1964) byl rovněž fotografem a dlouhá léta vlastnil jeden z nejznámějších jičínských ateliérů. Karel Podlipný si Ateliér Podlipný otevřel v Lázních Poděbrady 18. března 1919 na náměstí v domě Na staré poště, kde je dnes parkoviště u Růžového slona. Ateliér byl na terase domu v prvním poschodí. Byt o dvou místnostech a jedné místnosti jako dílna se nacházel ve třetím poschodí. V lázeňském městě vytušil okamžitě velký potenciál rozvoje. S příchodem do Poděbrad se také 22. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech oženil s Annou Víchovou, dcerou hostinského v Lužanech. Z manželství následně vzešly dvě dcery: Blažena (1921) a Květa (1924). V Poděbradech se zapojil do politiky (Živnostenská strana) i obchodní činnosti (člen Správní rady Akciové společnosti lázní a zřídel Lázní Poděbrady). Obchod vzkvétal, a tak už v roce 1921 ateliér rozšířil na dvůr domu. V roce 1923 úspěšný podnikatel Podlipný otevřel filiálku v Pečkách a rok na to i v Lázních Bělohrad, a nakonec v roce 1925 také v Nymburce. Podlipný však stále hledal další způsoby, jak rozšířit výrobu fotografií za použití tehdejší novinky – strojového tisku Bromograf. Na tomto stroji se fotografie samočinně kopírovaly na běžící pás. Převzetí zakázek od Františka Drtikola proto byl oboustranně výhodný obchod. Pro tyto účely vybudoval v Poděbradech novou provozovnu i s vlastním bytem. Zakázek se hrnulo tolik, že si Podlipný brzy otevřel sklad a kanceláře v centru Prahy. Své firmě dal název Bromografia a Ministerstvo vnitra novou akciovou společnost zaevidovalo 28. dubna 1926. Ještě, než se však akciová společnost ustanovila, nabídl místní velkostatkář Josef Hyross, že vloží do společnosti 400 000 korun a budou se synem jedinými společníky. Podlipný souhlasil a podniku se vedlo velmi dobře, takže v roce 1928 se opět začalo uvažovat o dalším rozšíření provozu – koupí ještě větších rotačních strojů jako mají už velké tiskárny. V úvahu přicházely opět Poděbrady, Český Brod a Sadská. Jen pro představu tehdy již Podlipný v Ateliérech v Poděbradech a v Nymburce zaměstnával kolem 55 lidí. Nakonec Sadská nabídla nejlepší podmínky, takže se v roce 1928 tamní starý cukrovar začal intenzivně adaptovat pro nové účely firmy Bromografia a to se stalo v roce 1929. Továrna se specializovala na rozmnožování fotografií z kotoučových fotopapírů. Sám Podlipný se v průběhu stavby z Poděbrad přestěhoval do Sadské, kde si i postavil malou vilku a plánoval budoucnost. Počet zaměstnanců stoupl už na úctyhodných 120 osob. Jenže zádrhel se ukázal v osobě společníka Josefa Hyrosse a zejména jeho vrchního revidenta Rudolfa Osvalda, se kterým plánoval Karla Podlipného vyšachovat z vedení továrny. Většinový vlastník společnosti Josef Hyross 24. května 1929 nejprve sesadil Podlipného z pozice společníka do pozice ředitele závodu. Následné finanční vyrovnání bylo pro Podlipného natolik nepřijatelné, že v Sadské vydržel pouze do 15. 2. 1931. Podlipný hluboké zklamání vyřešil odchodem do Brna. Přestože Karel Podlipný působil v Poděbradech pouze 10 let, zůstala po něm velká série Drtikolových fotografií, které dnes patří k jeho nejčastěji se objevujícím dílům na domácím i zahraničním aukčním trhu. V Poděbradech a v Sadské se většinou tiskly ženské akty, nezakrývající jejich tělesnost a erotický náboj. Nutno ale objektivně poznamenat, že bez obchodního talentu Karla Podlipného by František Drtikol jen těžko dospěl k tak velkému a pozitivnímu ohlasu. (PF)