*1948 – †2005
Mgr. Bohumil Šmíd se narodil v Hudlicích na Berounsku do rodiny hutníka a poštmistrové jako prostřední ze tří bratrů. V Hudlicích, v rodišti jeho předka Josefa Jungmanna. Je možné, že tato rodinná humanitní vazba předurčila i jeho budoucí směřování na pedagogickou dráhu. V roce 1968 absolvoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na základě umístěnky se rozhodl nastoupit do svého prvního zaměstnání jako vychovatel na internát sklářského učiliště v Poděbradech. Zde se také seznámil se svou celoživotní partnerkou paní Miloslavou Šmídovou, se kterou přivedli na svět dva syny Marka a Michala. Tím svůj život napevno svázal se svými milovanými Poděbrady. Jeho kariéra se nadále ubírala cestou různých pedagogických pozic, ve kterých využíval své profilace jako speciální pedagog se zaměřením na psychopedii, tehdejší terminologií „defektní mládež“. Působil také jako školní inspektor se zaměřením na lidové školy umění, přičemž byl sám zdatným hráčem na akordeon. Dlouhodobě vnímal neuspokojivý stav péče o osoby s mentálním postižením, mimo jiné se této problematice věnoval již během svého vysokoškolského studia a na toto téma zpracoval diplomovou práci. Byl blízkým spolupracovníkem nestorky tuzemské i zahraniční psychopedie doc. PhDr. Marie Černé z Univerzity Karlovy, která mu počátkem 90. let nabídla možnost budovat systém zařízení s ucelenou celoživotní péčí o tyto lidi. V Poděbradech bylo možné takto handicapované osoby vzdělávat pouze do 15 let a jedinými dalšími alternativami byl doživotní pobyt v ústavech nebo velice vyčerpávající celodenní péče obětavých rodičů. V roce 1991 založil spolu s rodiči dětí a dalšími odborníky místní organizaci Sdružení pro pomoc mentálně postiženým. Z této první „vlaštovky“ se postupem času vyklubal ucelený systém péče, který se stal vzorem pro ostatní města napříč naší republikou. Celý systém pokrývá životní cyklus od opuštění vzdělávací soustavy až po seniorský věk. Dle typu a závažnosti postižení zahrnuje možnost uplatnění v denním stacionáři, týdenním stacionáři, praktické škole, chráněné dílně a chráněném bydlení a samozřejmě i poskytování dalších aktivit jako poradenské činnosti, vzdělávání rodičů a spolupracujících osob v pomáhajících profesích. Cílem, ke kterému Bohumil Šmíd ve svém snažení směřoval, bylo co nejvíce smazat rozdíl mezi péčí ústavní a běžným životem. Vrcholem těchto aktivit je dnes všem Poděbraďákům známé Handicap centrum SRDCE, které plně saturuje potřeby dané komunity lidí z regionu Poděbrad a širokého okolí. I když se v pozdějším věku věnoval spíše manažerským povinnostem v celorepublikových organizacích a práci na akademické půdě v rámci působení v Psychopedické společnosti, vždy si našel čas individuálně pracovat s klienty, účastnit se rehabilitačních pobytů a také sjíždět řeku na raftu. Důkazem budiž to, že i dnes po více než 18 letech od jeho úmrtí na něj „děti“ vzpomínají jako na BOGANA, jak mu tehdy říkali. Ve volném čase relaxoval na své chaloupce nebo se svými přáteli z Rotary clubu Poděbrady, jehož byl aktivním členem. Bohumil Šmíd sice zemřel v roce 2005, nicméně jím vybudovaný komplex ucelené péče do dnešního dne pomáhá žít více jak sto padesáti místním lidem se zdravotním handicapem co možná nejběžnější život každého z nás. (MŠ)