*1847 – †1888
Narodil se v Poděbradech v rodině zahradníka a ovocnáře Antonína Jakuba Balcara (1801– 1873). Matka byla Marie Balcarová, za svobodna Kulichová (1805–1874). Svatba rodičů proběhla v Poděbradech 18. února 1828. Dědeček František Kulich byl poděbradským purkmistrem. Mladší matčina sestra Eleonora se provdala za Josefa Emanuela Schnircha a jedním z jejich devíti dětí byl pozdější sochař Bohuslav Schnirch. Antonín Balcar měl celkem čtyři sourozence. Nejstarší Karolína (1831–1893) zůstala neprovdána a pracovala jako hospodyně u děkana Dejla v Drahobudicích u Zásmuk. Josef Jan Balcar (1835–1910) působil jako lesní správce v Lysé nad Labem. Marie Balcarová (1837–1897) se provdala za gymnaziálního profesora, klasického filologa Ondřeje Frantu (1829 – 1900), který pedagogicky působil na různých školách, aby završil svou kariéru jako ředitel státního gymnázia v Rychnově nad Kněžnou. Nejmladší sourozenec Bohuslav Balcar (1850–1901) se oženil s Terezií Bohdálkovou, sirotkem z Prahy, a jako jediný zůstal v Poděbradech a pokračoval v zahradnickém řemeslu svého otce. Po obecné škole Antonín Balcar v Hradci Králové absolvoval gymnázium, o dalším studiu nemáme přesnější informace, víme jen, že se stal gymnaziálním profesorem a roku 1870 obdržel titul doktora filozofie. Své učitelské působení započal nejprve jako suplent na akademické gymnázium v Praze (1868), poté působil jako řádný profesor na gymnáziích v Hradci Králové (1869), v Sučavě v rakouské Bukovině (1870) a následujících 11 let v Těšíně. V Těšíně publikoval historickou práci Die Politik Königs Georg von Poděbrad. Eine Studie auf Grundlage der Entwicklung der historischen Verhältnisse Böhmensim XV. Jahrhundert (1876), jíž se symbolicky přihlásil ke svému rodnému městu. Později dostal nabídku ředitelského místa v těšínském městském muzeu, kterou ale odmítl a rozhodl se pro návrat do Prahy. Roku 1883 získal místo profesora historie a zeměpisu na prvním vyšším reálném gymnáziu ve Spálené ulici v Praze. Kromě pedagogické činnosti byl i publikačně činný. Spolu s Jaroslavem Vlachem vydal a výkladem opatřil historicko-geografický atlas starověku Friedricha Wilhelma Schuberta (Atlas antiquus, 1887 Vídeň, Olomouc), sám pak upravil a vydal Kotzenův Zeměpisný atlas pro střední školy (1888, 11. vydání). Do Ottova slovníku naučného přispěl rozsáhlou statí Alpy. Od roku 1885 působil jako jednatel Umělecké besedy, údajně se zasloužil zejména o její hudební pořady. Zemřel po krátké nemoci (zánět mozkových blan) ve věku pouhých 41 let. Podle nekrologu v časopise Zlatá Praha (6, 1888–1889, č. 4, s. 47) byl Antonín Balcar vynikajícím učitelem a českým vlastencem. (LK)