*1924 – †1959
Narodil se v Poděbradech, ale po studiích žil a pracoval v Praze. Věnoval se historii výtvarného umění, literatuře a kultuře a působil také jako pedagog na katedře architektury ČVUT. Jeho badatelské postoje ovlivnila dobová ideologie. Byl přesvědčeným socialistou a propagátorem lidové kultury. O umění přednášel horníkům a zemědělcům. Jeho publikační činnost byla velmi rozsáhlá. Pohyboval se od středověku (studií o iluminaci Jenského kodexu přispěl k upřesnění jeho datace) přes renesanci, 19. století (monografie o Purkyněm, Mánesovi nebo Alšovi) až po současné umění (Trnkovy loutky ve Snu noci svatojánské). Zastával dobově politicky protežovanou myšlenku slovanské vzájemnosti a ve své práci se výrazně orientoval na umění polské, jugoslávské a bulharské (roku 1954 získal stipendium ministerstva školství a kultury pro tříměsíční pobyt v Bulharsku, práce Cesta k současnému bulharskému výtvarnému umění, 1955), psal o lužickosrbské kultuře (Výtvarné umění Lužických Srbů, 1957). Rejstřík jeho zájmu byl ale mnohem širší. Uveřejnil studie také o čínském malířství a keramice, o japonském umění nebo o řeckém sochařství, zajímal se o kulturu Tráků, Makedonců, Řeků a Římanů. Zemřel v Praze, náhle, ve věku 35 let. (LK)