*1850 – †1926
Narodil se jako páté z deseti dětí v rodině městského a panského lékaře Františka Boučka. Své mládí i celý svůj aktivní život prožil v rodném domě na Nymburském předměstí. Rozlehlá usedlost, kterou získala věnem jeho matka, ani obytný dům přistavěný otcem v roce 1840, už neexistují. Obojí bylo zbořeno kolem roku 1970 a dnes je v těchto místech park přiléhající k Husově ulici. Bohumil Bouček stejně jako jeho otec dokončil ve Vídni v roce 1873 svá medicínská studia a zůstal tam praktikovat. Ale o rok později si při pitvě poranil ruku tak vážně, že mu hrozila amputace. Proto si ho otec přivezl domů a sám ho také vyléčil. Brzy po tom se mladý Bouček rozhodl odjet na Balkán, kde chtěl jako lékař pomáhat Černohorcům v jejich boji proti Turkům. Pobyl tam asi rok a po návratu už v Poděbradech zůstal natrvalo. A zastal toho během svého života obdivuhodně mnoho. Nejenže stál u kolébky poděbradských lázní jako jejich iniciátor a první lázeňský lékař, nejenže vykonal mnoho pro místní obyvatelstvo v oblasti medicínské. Stejně obdivuhodné a mnohostranné byly i jeho aktivity v oblasti hospodářské, společenské a hlavně kulturní. Jako jedenáctiletý chlapec viděl v Poděbradech v bývalé hradní kapli první ochotnické představení a od té doby ho láska k divadlu provázela po celý život. V mládí sám často hrával a později dělal většinou režiséra. Býval jednatelem ochotnického spolku, na čas i jeho předsedou a měl nemalou zásluhu na tom, že po odchodu vojenské posádky z Poděbrad do Vysokého Mýta v roce 1883 předala obec poděbradským ochotníkům budovu důstojnického domu u bývalých kasáren. Tak vzniklo jedno z prvních stálých venkovských divadel nazvané Jiříkovo. Přestože ochotnickému spolku věnoval hodně času a energie, pokračoval dr. Bouček po otci ve vedení místního zpěváckého spolku Hlahol a stejně tak se horlivě zapojil i do práce ve spolku Studující Poděbradska. V pozdním věku rád přednášel pro širokou veřejnost o pokroku v medicíně a psal i mnoho nejrůznějších článků do místního i odborného tisku. Zasloužil se o založení a budování místní veřejné knihovny, kterou pak vedl celých 15 roků. Ale tím výčet aktivit nekončí. Měl velký podíl na vzniku i činnosti místního Sokola, stal se iniciátorem a místopředsedou prvního poděbradského Okrašlovacího spolku, vlastním nákladem založil park u Havířského kostelíčka a zasloužil se o to, aby místo smetiště u bývalého hřbitova v Jiráskově ulici vznikl nový městský parčík. A ve městě i v okolí Poděbrad na vlastní náklady nechal vysázet spoustu stromů i stromořadí. Bohumil Bouček se také podílel na vybudování pomníku krále Jiřího v Poděbradech, ostatně sochař Bohuslav Schnirch byl jeho švagr. Když se jako dědic a majitel polností stal stejně jako otec jednatelem a později i předsedou Hospodářského spolku v Poděbradech, zaváděl různé novoty – např. orání o závod, výstavy ovoce, kurzy ovocnářské, sýrařské, máslařské, sám jako první zkoušel na Poděbradsku pěstovat čekanku, bource morušového, znovu zaváděl pěstování lnu a propagoval zavedení lnového plátenictví. Po tři roky na svůj náklad také vydával Hospodářský list, v němž popisoval všechny získané praktické zkušenosti a dával rady. Byl členem výstavního výboru dvou velkých národních výstav – Jubilejní zemské výstavy v roce 1891, kde dokonce dostal první cenu za své ovoce a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Aby byl výčet Boučkovy veřejně prospěšné činnosti úplný, je třeba se zmínit i o tom, že byl po několik let předsedou místní Občanské besedy, funkcionářem Řemeslnické besedy a v letech 1884–1906 byl členem obecního zastupitelstva a členem místní školní rady. Z titulu této funkce pravidelně propagoval zdravé bydlení, správnou životosprávu, tělesnou výchovu ve školách, vycházky s dětmi do přírody, přičinil se o zasypání příkopů ve městě, o zřízení kanalizace a regulačního plánu města. A jen na okraj, v Poděbradech měl se starostou Hellichem první telefon. A k tomu všemu se vzorně staral o městskou nemocnici a pacienty z celého regionu Poděbradska, Nymburska a Královéměstecka. Těžko uvěřit, že to stihl jediný člověk a ještě na tak vysoké úrovni. (JH)