*1845 – †1936
Svého času známý ruský spisovatel spojil s Poděbrady řadu let svého dlouhého života, a ještě dlouho na něj vzpomínalo mnoho místních pamětníků i lázeňských hostů. Na lázeňské kolonádě byl nepřehlédnutelný nejen svým aristokratickým vzhledem, ale i nenapodobitelným vousem. Narodil se podle gregoriánského kalendáře 5. ledna 1845 v gruzínském Tbilisi do rodiny ukrajinského šlechtice, který sloužil jako podplukovník na Kavkaze a oženil se tu s Arménkou. Vasilij měl ještě mladšího bratra Vladimíra, budoucího spisovatele, ale i známého režiséra, divadelního ředitele a dramatika, který s legendárním režisérem Konstantinem Sergejevičem Stanislavským zakládal známé moskevské divadlo MCHAT. Dětství prožil Vasilij ve vojenském prostředí v rodné Gruzii, v Ázerbájdžánu a v Dagestánu, kam provázel svého otce. V letech 1854 až 1863 studoval na Alexandrovovské kadetní škole v Moskvě a tady poprvé začal psát verše a literárně tvořit. V sedmdesátých letech jako mladý cestovatel navštívil skoro všechny krajiny kolem Bílého moře a Severního ledového oceánu, pokračoval v cestách po odlehlých ruských krajích a dále po celém Středomoří a všude ho zajímal život a životní příběhy tamních obyvatel, o kterých začal od roku 1874 také psát. Jako důstojník a pak jako vojenský korespondent se přímo zúčastnil v roce 1877 války rusko-turecké, v letech 1904–1905 války rusko-japonské, v roce 1912 válek balkánských a následně i první světové války v letech. Byl osobně přítomen bitvy u Parpaly, bombardování Diureva, přechodu přes Dunaj u Zimnice, památným bitvám na Šipce, u Plevna a Kadykkoje, zimnímu přechodu přes Balkán, obsazení Drinopolu a konečně i uzavření předběžného míru. Protože se nemohl smířit s poměry v tehdejším Rusku po bolševické revoluci v roce 1921 emigroval. Nejprve odešel do Německa a odtud se záhy se přestěhoval do Prahy, kde dožil až do své smrti. A z Prahy to byl už jen kousek do probouzejících se nových lázní i s bohatým společenským životem, který Němirovič Dančenko rád vyhledával. Už za svého života proslul jako autor četných cestopisů, próz s válečnou tématikou a knih pro děti a mládež. Byl velmi plodným autorem. Je podepsán pod téměř 250 knihami, k nimž čerpal náměty ze svého mládí na Kavkaze, z četných cest po severním Rusku, Evropě i Africe a z válečných konfliktů, kterými prošel. Když se usadil v Praze, byl hojně překládán a hojně vydáván i v Čechách. Už předtím však od roku 1884 u nás vycházely jeho spisy, a to i v takových nakladatelstvích jako bylo Ottovo nebo Eduarda Grégra. Poděbrady si Němirovič Dančenko zvlášť oblíbil a skoro až do konce svého života zdejší lázně pravidelně navštěvoval. Býval ubytován v Lázeňském hotelu, v ústavu prof. Libenského a tady se mohl setkávat s řadou dalších známých Ukrajinců, kteří se jako on nemohli smířit s poměry v bolševickém Rusku. Jeho poslední pobyt v Poděbradech byl zaznamenán v roce 1934, kdy se objevil jeho životopis v časopise Lázně Poděbrady. Spisovatelovu fotografii z lázeňského parku tu provází i jeho upřímné vyznání lásky k tomuto městu. Vasilij Ivanovič Němirovič Dančenko zemřel v Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech. (JH)