*1936
Zdeňka Formánková patří k výrazným osobnostem poděbradského života. Nepochází z Poděbrad a její cesta do Poděbrad byla složitá. Narodila se na Slovensku v Žilině, kde její rodiče – oba učitelé – působili, podobně jako stovky jiných Čechů po vzniku Československa. Ale když se v roce 1939 Slovensko rozhodlo pod vlivem nacionalistických tendencí vystoupit ze společného státu a vytvořilo samostatný Slovenský štát, dostali rodiče Zdeňky výpověď z práce a byli nuceni se ze Slovenska vystěhovat. Usadili se hned za hranicemi, kde měl otec příbuzné. Maminka si našla místo učitelky ve Straníku u Hodslavic, otec pracoval jako středoškolský profesor ve Valašském Meziříčí. Tady prožila malá Zdeňka své dětství. Její nejranější zážitky jsou spojeny s okupací a válkou: s bombardováním, sirénami, zatemňováním oken, s krytem, později s barikádami na ulicích. Až do 3. třídy obecné školy byla povinným předmětem němčina a na vysvědčení bylo záhlaví Böhmen und Mähren. Po osvobození přišel rok 1948 a povinným předmětem se zase stala ruština. Škola byla prostorem ideologické výchovy a manipulace. Zdeňka se stejně jako tisíce dalších dětí stala pionýrkou, později členkou Československého svazu mládeže, s nímž se účastnila brigád, například na ostravské stavbě Donbas. V této době také začala pracovat s mládeží a uvažovala o studiu učitelství. Ale na přání rodičů musela nastoupit na Vyšší hospodářskou školu ve Valašském Meziříčí, kterou ukončila roku 1955 maturitou. Poté si sehnala místo v dětském oddělení krajské knihovny ve Zlíně (tehdy Gottwaldově), absolvovala loutkářský kurz a pořádala představení pro dětské čtenáře knihovny. Po roce se jí konečně podařilo přesvědčit rodiče a nastoupila na jednoroční pedagogický kurz (s další maturitou) v Brandýse nad Labem. To ji přivedlo do Polabí a otevřelo vysněnou cestu k učitelství. Po absolvování krátce učila v Hoříně u Mělníka, potom v Pečkách a nakonec získala místo v Poděbradech na dnešní ZŠ TGM. To už byla provdána a s manželem a dětmi, které přišly na svět, se v Poděbradech usadili. Práce ani dvojnásobné mateřství nesebraly Zdeňce Formánkové energii a chuť věnovat se mimoškolní práci s mládeží. Pracovala jako skupinová vedoucí pod hlavičkou Pionýra, vedla divadelní a taneční kroužek a spolu se svým synem Jaroslavem založila oblíbený turistický oddíl Robinsoni, který v roce 2018 oslavil padesát let existence. Rok 1968 přinesl Zdeňce Formánkové zásadní zlom v životě. Pro nesouhlas s okupací Československa sovětskou armádou musela opustit učitelskou dráhu. V té době už žila sama se dvěma malými dětmi (rozvod 1962), odkázána na pomoc nejbližších příbuzných. Živila se příležitostnými pracemi. Na poště roznášela telegramy a pracovala u peněžní přepážky, prodávala v trafice, krátce pracovala jako vychovatelka mládeže na učilišti v Nymburce a nakonec jako dělnice na dráze. Jen přes těžko představitelné úskoky (návrat k rodnému jménu a převedení dětského oddílu pod organizaci Klub českých turistů) se jí podařilo dál pracovat s dětmi. Sametová revoluce roku 1989 ji zastihla v třiapadesáti letech života. Do pedagogické praxe se už nevrátila, ale začala podnikat. Poděbraďáci ji mohli vídat na kolonádě u malého stánku s knihami, CD nosiči a později s minerály, a to až do jejích 80 let. Celoživotní „putování“, střídání míst pobytu vytvořilo možná předpoklady pro největší koníček Zdeňky Formánkové, kterou je turistika. Nebyl pro ni problém šlapat 100 km dlouhé pochody organizované Klubem českých turistů, však také získala titul Mistr turistiky. Ale nemalý kus práce odvedla především jako organizátorka a vedoucí výletů v rámci poděbradského odboru KČT a poděbradského turistického oddílu mládeže TOM. Zúročila tak celoživotní zájem o sport, kulturu a přírodu. Založila několik tradičních pochodů a akcí jako Sejdeme se na Sioně, Cokroktorok, nebo třeba Pohádkový les. Vedla kroniky, pořádala letní tábory. Nepřekvapuje, že se tato činorodá osobnost stále zajímá také o chod města, že se aktivně účastní veřejných schůzí zastupitelstva, pracuje v městských komisích a přispívá do místních periodik. Jako projev uznání jí byla v roce 2020 udělena Čestná medaile města Poděbrady za celoživotní práci s mládeží a osobní angažovanost ve veřejném životě. (LK)