druhá polovina 15. století
Je faktem, že poděbradský hrad měl v inkriminovaném roce 1496 svého královského hejtmana. Na tom se shodují všichni nepřímí svědci popravy kutnohorských havířů, která vešla do českých dějin jako nejznámější poděbradská pověst, zejména pak co se zázraků s ní spojených týče. Prameny se shodují, že oním hejtmanem byl Oněk Kamenický. Jen Daniel Adam z Veleslavína ve svém Kalendáři historickém z roku 1590 jeho křestní jméno uvádí jako Vacek a poděbradský kronikář Matěj Minide ho v roce 1835 překřtil na Onuvhriase. Složitější je to už s jeho predikátem. Veleslavín se predikátu vyhýbá zcela a pro Františka Palackého je to jen poděbradský hejtman. Část autorů uvádí Topice a část Popice. Jenže Topice v české geografii neexistují. Zato Popice jsou dvoje. Jednak obec na Břeclavsku, která se v 15. století jmenovala Popicz a dále jsou to jihlavské Popice, které se v té době psaly jako Popeitz. Ani v jednom případě však na možného rodáka, který se vyšvihl až na královského hejtmana, místní kronikáři nijak nevzpomínají. A tak k častěji používanému predikátu z Topic zřejmě přispěl velkou měrou zejména Josef Kajetán Tyl, který tak pojmenoval postavu poděbradského hejtman ve svém dramatu Krvavý soud aneb kutnohorští havíři z roku 1848 a rovněž Alois Jirásek svými Starými pověstmi českými z roku 1894. Bohužel o osobnosti zmíněného hejtmana, který, jak píše kronikář Matěj Minide, byl penězi kutnorských měšťanů porušen, příliš detailů nepřinášejí. Přesto jsme jej do této encyklopedie navzdory nedostatku informací zařadili, protože spolu s ním přinášíme řadu dalších reálných jmen spojených s Poděbrady. Událost spojená s obcí Sadská, která spadala do poděbradského panství, dokresluje v popisu Matěj Minide hrabivý charakter pana hejtmana. Pan hejtman jim o své vlastní vůli v roce 1492 vystavil privilegium (a jistě ne zadarmo), že Sadské patří kus země z vlastnictví knížat minsterberských o rozloze přes 90 strychů (cca 30 hektarů), které pak bez vědomí vrchnosti užívali. Když pak král Vladislav převzal v roce 1495 od Jindřicha Minsterberského v držení Poděbrady, nikde žádný doklad k tomu neexistoval. A jak píše Minide, byl to ten stejný hejtman, který na Poděbradech nechal popravit deset křivě obviněných havířů. Teď ale musíme dostát historickým faktům. V Kutné Hoře došlo v červenci 1496 k sociální bouři kvůli nemravně nízkým mzdám horníků a kutnohorští měšťané požádali nejbližšího královského hejtmana, aby celou rebelii smírně vyřešil. Ten se zaručil vzbouřeným havířům, že jejich záležitost spravedlivě přednese králi, který v té době dlel v Uhrách a že do té doby budou hosty na poděbradském hradě. Část havířů byla z poděbradského panství a marně varovala své kolegy před hejtmanem, který neměl dobrou pověst. Ale nakonec 13 předáků povstání souhlasilo s nabídkou. Mezi tím zřejmě podplacený hejtman poslal dopis do královské kanceláře, kde všechny havíře vylíčil jako nebezpečné buřiče a odpadlíky a dostalo se mu svolení, aby zmínění vzbouřenci byli popraveni. A tak na základě falešných informací bylo v Poděbradech 5. srpna 1496 popraveno deset havířů: Šimon starší, Průša, Černý, Hloušek Hána, Duchek, Málek, Kužel, W. Opat, Viktorin a Klad. Ještě před popravou byla zbývající trojice Holej Želvův, Ondřej Němcův a Vít Krhňavý odesláni pod záminkou zkoumání rud na Křivoklát, kde se posledně jmenovanému podařilo při popravě přemoci kata, a podle tehdejších pravidel byl volný. Takové štěstí poděbradská desítka neměla. Letopisci uvádějí, že městský kat Kolouch odmítl provést popravu a tak ho musel zastoupit hradní kat Sochor. Přítomen popravě byl poděbradský rychtář Žďárský, naopak poděbradský farář děkan Matěj z Bydžova u popravy překvapivě scházel. Kronikáři se však rozcházejí v katarzi celého příběhu. Většina tvrdí, že král, když zjistil, že byl obelhán, nařídil už 4. září svým listem celý případ prošetřit a proradný poděbradský hejtman následně zemřel na mučidlech. Druhá verze uvádí, že popravení sice byli nakonec uznáni nevinnými, ale jak byli potrestáni viníci, dohledat nelze. Faktem je, že od roku 1496 poděbradský hrad už neměl hejtmana. To se změnilo až s příchodem nového hejtmana Pavla Vlaského ze Sionu v roce 1526. (LL)