*1892 – †1973
Narodil se v Plzni, ale rodina se záhy přestěhovala do Poděbrad, kde tatínek získal místo sklářského mistra v poděbradské sklárně. Štroblovi měli celkem 7 dětí, ale Josef byl jediný, u kterého se rodiče rozhodli dát ho vystudovat na učitele. Začal učit ještě za Rakouska Uherska a tehdy učitelské povolání znamenalo i velkou morální autoritu. Proto se také angažoval jako vlastenecký organizátor divadelních představení, zpíval s dětmi, hrál na hudební nástroje a snažil se nejrůznějšími způsoby rozvíjet český jazyk a ryzí vlastenectví. Později za Československé republiky byl jmenován ředitelem školy v Libici nad Cidlinou. Tam se také narodila jeho manželka Božena, rozená Buřilová. Společně měli jedinou dceru Miroslavu, následně provdanou jako Jirovcová. Vedle obrozenecké práce a učitelské profese Josef Štrobl také aktivně maloval a krom toho systematicky rozvíjel své malířské nadání. Pro divadelní hry, které režíroval, často maloval i originální kulisy. V malbě se cíleně vzdělával. Prošel figurálním kursem malíře Josefa Šilhavého a krajinářským kursem u Jaroslava Šetelíka. Rád maloval krajinu Polabí, ale jeho specialitou byly rovněž kytice, zátiší i portréty. V Poděbradech vystavoval naposledy v roce 1962. Jako zajímavost lze uvést, že v knize návštěv je zaznamenáno téměř 1000 podpisů. Josef Štrobl se do posledních okamžiků věnoval také péči o svou manželku, kterou těžký revmatismus upoutal na invalidní vozík. Oba jsou pochováni na poděbradském hřbitově, mimo jiné společně se svou sestrou Bohumilou Starou, která byla manželkou statečného legionáře a významného sokola Karla Starého. (IJ)