*1940
Původem je sice Nymburák, ale jeho rodinné kořeny mají v Polabí mnohem širší záběr. Tatínek pocházel z lesnického rodu, který svou existenci spojil s lesem minimálně ve čtyřech generacích. Dědeček byl dokonce vrchním lesním správcem u knížete Thurn-Taxise na Loučeni. Maminka byla zase z rodiny mistra v tehdejších drážních opravnách v Nymburce. Oba rodiče byli velmi sportovně založeni. Otec ve starším věku i funkcionařil u fotbalistů nejprve na Loučeni, ale pak především v nymburském Polabanu. A maminka zase hrála v nymburském sokolu závodně volejbal. Kromě toho veslovala a dobře jezdila na koni. Tam jsou sportovní kořeny Jiřího Hollana. Do širší rodiny ještě patří nevlastní bratr Zdeněk, který vystudoval zahraniční obchod na vysoké škole ekonomické a působil také jako ředitel Obchodní akademie v Písku. Maminka měla sestru, která si později stala manželkou syna známého akademického malíře Hanuše Bohmana. Nicméně Jiřího dětství bylo především spojené s již zmíněným sportem, ale stejně tak si budoval i vztah k přírodě a ke zvířatům. Bylo to dáno sice laskavou, ale přísnou výchovou rodičů, kteří vyžadovali sokolskou vytrvalost, neústupnost, dochvilnost a poctivost. To byly vlastnosti, které se v životě vždycky vyplatí. Přesto sport byl tou nejdůležitější náplní nejen v dospívání, ale vlastně celý život. V mládí docela úspěšně jezdil parkur na koni, k čemuž ho přivedla právě maminka. Ale mnohem víc ho lákal společně s otcem fotbal. Tehdejší hráči Polabanu byli pro mladé kluky velkým vzorem a tak pilně postupoval od žáků, až v 17 letech nastoupil i za divizní áčko Polabanu Nymburk. Původně uvažoval, že půjde v rodinné tradici na lesnickou školu, ale proti tomu se překvapivě silně postavil dědeček nadlesní a tak odešel do Turnova na zemědělskou školu. Jenže scházeli kamarádi a nymburský fotbal. Proto brzy přestoupil na nymburské železniční učiliště a středoškolské vzdělání si dokončil na průmyslovce. Pak přišla základní vojenská služba v Praze, kde se mu dařilo víc kopat do míče, než zákopy pro ležícího střelce. Během vojenské služby se seznámil s první manželkou Janou, se kterou má syna Jirku. Leč mladé manželství po pěti letech skončilo. Poslední aktivní fotbalová štace byla v Poděbradech na Jiskře, kde pro změnu poznal Sylvu Smetanovou, a v roce 1967 uzavřeli pevné manželství. Společně mají dvě dcery. Sylva vystudovala vysokou textilní školu v Liberci. Romana je magistrou farmacie a profesně se tak vydala ve stopách maminky Sylvy. Pochopitelně v duchu rodinné tradice obě dcery vedl ke sportu, ale v době jejich narození sportovní barometr Hollana se už silně začal naklánět k tenisu, na kterém dnes oceňuje, že ho lze provozovat do vysokého věku, což ostatně téměř obden stále potvrzuje. Řadu let vedl poděbradský tenis jako předseda, působil v okresních tenisových funkcích a aby toho nebylo málo, pracoval i jako tenisový trenér mládeže. A když skončil ve funkcích, měl v tenisovém klubu pod dozorem ještě správu celého areálu. Má nezastupitelný podíl na rozvoji a rekonstrukci poděbradského tenisu a určitě byl přirozenou autoritou pro tenisovou mládež a to nejen na dvorcích. Stále se ještě věnuje organizování seniorského tenisu, pořád je co dělat. Kromě tenisu díky místu kde v Poděbradech bydlí, má kousek do přírody, která ho nabíjí, stejně jako zahrada. Miluje lázeňské parky a hlavně Skupici, kam poslední dobou stále častěji mizí s rybářským náčiním. Předcházející řádky patřily koníčkům, ale pochopitelně se musel také něčím živit. Jiří byl dlouhých 25 let věrný poděbradskému stavebnímu podniku, kde pracoval na úseku technického rozvoje a snažil se zavádět moderní technologie do praxe. Posledních deset let před důchodem ještě působil jako vedoucí poděbradského plynárenského střediska. Poděbrady se Jiřímu Hollanovi staly druhým domovem, milovaným bezpečným útočištěm. Proto také nikdy nestál stranou, když bylo potřeba přiložit ruku k dílu ve sportu nebo pomáhat ve městě. A tak je asi zcela logické, že je držitelem medaile Za zásluhy o rozvoj Československé tělovýchovy a sportu, Pamětní plakety krále Jiřího a Křišťálového štítu města Poděbrady. (LL)