*1957
Ač narozen v Městci Králové, vždy se považoval za Poděbraďáka. Však také tady až do svých 29 let žil. Bydlel s rodiči v Jižní ulici na Žižkově, kde prožíval dětství inspirované foglarovskou tematikou. Po základní škole pokračoval na gymnáziu, kde se začal mnohem víc zajímat o muziku. K tomu patřily i poslechové diskotéky v klubu Paříž, kde manželé Perglovi seznamovali mládež s hudbou „druhého“ břehu. A protože duší byl „bigbíťák“, právě v této době založil i svou první kapelu. V jiném žánru má zase nezapomenutelné zážitky spojené s dirigentem Milošem Zelenkou, který vedl v Poděbradech mládežnický orchestr a sbor. Ovšem v „lidušce“ se mu moc nelíbilo, a tak ho studium hry na housle a na klarinet příliš nepoznamenalo. Paradoxem ovšem je, že později u přijímacího pohovoru na pedagogickou fakultu hrál právě na klarinet. Pro studium si sice zvolil oblíbený zeměpis, ale nakonec z toho byla hudební výchova. A právě hudba a muzicírování s dětmi se mu stala celoživotním koníčkem a potřebou. V rámci základní vojenské služby po vysoké škole rok zpíval v Praze v Armádním uměleckého souboru a potom už zamířil do prvního zaměstnání. Nastoupil na základní školu v Pečkách a tam se definitivně našel. Založil svůj první dětský pěvecký sbor a malou žákovskou kapelu. První vánoční koncert s písněmi Adama Michny a koledou „Narodil se Kristus Pán“ v roce 1984 způsobil v „rudých“ Pečkách menší rozruch. Za zmínku stojí, že v doprovodné kapele tehdy hrála mladičká Alice Rychetníková, dnes Nellis, vynikající režisérka a scénáristka. V roce 1985 se oženil. S manželkou Lenkou se poznali na studiích. Je také učitelkou a obětavou sbormistryní. Společně odešli do manželčina Liberce. Nejprve učil ve Frýdlantu na zvláštní škole a od roku 1986 až dosud vyučuje Jan Prchal na Základní škole a Základná umělecké škole v Liberci. Tady v září 1989 nastartoval projekt s rozšířenou výukou hudební výchovy, který úspěšně realizují s manželkou dodnes. Na škole nejen učí, ale současně působí i jako zástupce ředitelky pro ZUŠ a hudební výchovu. Práce ho naplňuje, zejména když vidí, jak se počet jeho mediálně známých absolventů utěšeně rozrůstá (sólista opery ND Jiří Brückler, houslový virtuóz Daniel Matejča, hudební skladatel Lukáš Janata). A v neposlední řadě u těch, kteří se hudbou neživí, to byla právě jím zprostředkovaná hudba, díky jejíž kultivaci vyrostli slušní a kulturní lidé. Se souborem Reneta, který v Liberci založil a až do roku 2005 vedl, získali řadu ocenění, natočili 3 CD a koncertovali nejen doma, ale třeba i ve Švédsku, Německu, Francii, Anglii, Dánsku a Mexiku. Jan Prchal je dlouholetým lektorem Společnosti pro hudební výchovu ČR a dvacet let této společnosti předsedal. Zkušenosti z pedagogické práce na ZŠ předával adeptům učitelství hned na třech vysokých školách (Technická univerzita v Liberci, PedF Univerzity Karlovy Praha, PF UJEP Ústí nad Labem) a občas vyučuje hudbě i v zahraničí (Mexico City, Šanghaj, Bogota, Banská Bystrica). Je autorem mnoha úprav pro sbory, instrumentální soubory a orchestry, které sám aktivně vedl a stále vede. Dlouhá léta je také organizátorem Letní dílny hudební výchovy, kde především učitelkám předává progresivní metody výuky. V Liberci také založil Regionální centrum hudební výchovy. Už v roce 1988 uvedl v život vyhlášený Dětský hudební tábor Lhotsko, kde dlouhých 25 let vedl mládežnický orchestr, ostatně podobný orchestr vede už léta na své liberecké škole. Dlouhodobě se podílel také na strategických materiálech pro Ministerstvo školství a v posledních letech spolupracuje s edukačním oddělením České filharmonie. V minulosti rovněž spolupracoval s řadou významných osobností hudební pedagogiky. Podařilo se mu uvést v život Hudební olympiádu České republiky, která je v evropském kontextu pořádána každé dva roky. Je autorem několika učebnic, a protože jej od dětství provází zájem o populární hudbu a jazz, o těchto tématech už od roku 2010 přednáší v Liberecké vědecké knihovně i na Univerzitě třetího věku. Má dva syny, rovněž hudebníky a pět vnoučat, které už v raném věku hlasitě projevují hudební sklony. Za léta pedagogické práce se dočkal i řady ocenění, ale nejvíc si váží Uznání České hudební rady při UNESCO za tvořivé využívání populární hudby v hudební výchově. (LL)