*1906 – †1942
Ukrajinská básnířka, bojovnice za nezávislost Ukrajiny a organizátorka ukrajinského kulturního života se narodila v Ilnickém nedaleko Moskvy do intelektuálního rodinného prostředí. Později se rodina přestěhovala do Petrohradu, kde Olenin otec Ivan Šovheniv (1874 – 1943) působil jako profesor Hydrotechnického institutu. Po vzniku Ukrajinské národní republiky na podzim 1917 byl jmenován ministrem její vlády a rodina se odstěhovala do Kyjeva. Po porážce mladé ukrajinské republiky Rudou armádou rodina za dramatických okolností emigrovala do ČSR a usadila se v Poděbradech, kde byl Ivan Šovheniv roku 1924 zvolen rektorem zdejší nedávno založené vysokoškolské instituce – Ukrajinské hospodářské akademie. Olena studovala již v Kyjevě na dívčím gymnáziu, ale maturitu složila až v Československu, na Ukrajinském gymnáziu, které v té době mělo sídlo v Praze. Na podzim roku 1923 začala studovat literaturu na literárně-historické fakultě Ukrajinského pedagogického institutu Michajla Drahomanova v Praze, který připravoval budoucí středoškolské učitele. Už během studií psala básně a stýkala se s členy ukrajinské Pražské básnické školy, jejichž tvorbu spojovala naděje na osvobození a samostatnost Ukrajiny. Ve 4. ročníku (1926/1927) Olena Teliha školu opustila. Provdala se za Mykolu Telihu, absolventa poděbradské Ukrajinské hospodářské akademie, a odešla s ním do Varšavy. Věnovala se tam literatuře, psala lyrické básně s intimní a občanskou tématikou, zachycovala pocity emigrantského života, zejména stesk po vlasti, ale i odhodlání bojovat za její osvobození. V roce 1939 vstoupila s manželem do Organizace ukrajinských nacionalistů a v říjnu 1941 odjeli do Kyjeva, který byl tehdy okupován Němci. Olena tu organizovala ukrajinský kulturně-společenský život, iniciovala založení Svazu ukrajinských spisovatelů, spolupracovala s literárními časopisy a sama začala vydávat literární týdeník Litavry. Brzy byla zatčena gestapem a spolu s manželem a asi 600 ukrajinskými aktivisty byla zastřelena na kyjevském popravišti Babin Jar. Její básnická tvorba vyšla knižně až po smrti a v zahraničí. Teprve po rozpadu SSSR se s poezií Oleny Telihy mohla seznámit také ukrajinská veřejnost. Ukrajinskou básnířku připomíná pamětní deska u bočního vchodu do lázeňského hotelu Libenský. (LK)