*1939 – †2022
Narodil se v Kolíně, ve městě své matky rozené Janouškové a rodiče jej tam i pokřtili jmény Jan a Jiří a odvezli do bydliště rodičů v Lomnici nad Popelkou, kde už na něj čekal starší bratr Josef. Vyrůstal v době okupace naší země, ale válku příliš nevnímal, teprve později se dozvěděl, že jejich babičku jim zavřelo gestapo. V rodinné továrně hledali vysílačku, která se odtud měla napojit na Anglii. Dopadlo dobře, nic nenašli a teprve po válce se ukázalo, že babička, která byla na všechny velmi přísná „metrnice“ si klidně vysílala do Anglie. Školní docházku zahájil Jan v chlapecké škole v místě bydliště obklopen kamarády, které rád ochotně zásoboval cukrovinkami z rodinné továrny s názvem Čokoládovny. Poklidný čas byl utnut vítězstvím proletariátu v roce 1948 a přátelství některých spolužáků se poměrně změnilo. Po znárodnění továrny byla rodina odsunuta do Poděbrad, kde Jan pokračoval v povinné školní docházce, na jejímž konci započaly první problémy s buržoazním původem. Jako syn továrníka nemohl jít studovat na střední školu, a proto byl nasměrován na odborné učiliště státních pracovních záloh Meziboří (Stalinovy závody n. p. Litvínov-těžká chemie). Zde byly pouze dvě kladné záležitosti a to pokračování ve výuce hraní na trubku a posléze létání na větroních, což byl jeho sen stát se pilotem. Bohužel to nebylo v zájmu strany a vlády. Díky vedoucímu laboratoře na pracovišti se po vyučení Jan Jína dostal na střední průmyslovou školu jako dělnický kádr. Problémy nastaly, když otec opět nespolupracoval se systémem a byl umísťován v nápravných zařízeních (jistý čas i v nechvalně známých Valdicích) a syn si musel vydělávat na studium hraním na trubku. Ale díky hraní na trubku se jeho život otočil jiným směrem. Po maturitě nastoupil do národního podniku Technolen Lomnice nad Popelkou, závod Hostinné, kde dělal kapelníka orchestru, a potom si odkroutil dva roky vojenské služby v jihomoravském Mikulově opět s trubkou a vrátil se do Technolenu. Po krátkém manželství odešel do Poděbrad a nastoupil do Kolínského oblastního divadla jako hudebník. Zde se oženil podruhé. Život hudebníka byl nic moc hlavně pro manželství, málo peněz a noční život. A pak přišla další změna.Díky spolužákovi a též dobrému hudebníkovi nastoupil do Pražských papíren, kde nikomu nevadilo, že je synem továrníka a celkem úspěšně zde dělal kariéru. Došlo to tak daleko, že mu bylo nabídnuto vedoucí místo za vstup do KSČ. Ale nabídku odmítl a dal po deseti letech spokojené práce výpověď. Dalších deset let pracoval v podniku Uhelné sklady okresní podnik Poděbrady a dalších deset let na zámku v Poděbradech jako správce budov ve školství. Zde se setkal osobně s Václavem Havlem. Po sametové revoluci jedno volební období byl také radním města Poděbrady. Dále se vrhnul na podnikání a další aktivity. Měl malou kavárničku a prodejnu se suchary, pro které si do Lomnice nad Popelkou pravidelně jezdil z Poděbrad. Trubce zůstal věrný celý život, stejně tak jako své druhé ženě Daniele. Temnou skvrnou jeho života byl smutný a nespravedlivý osud jeho milovaných rodičů. (LL)